Zúžení průdušnice a průdušek — Cizí tělesa
Toto zúžení může vzniknouti buď tím, že v průdušce usídlí se cizí těleso, nebo že vzrůstá nějaký útvar nádorovitý ve stěně průdušnice nebo průdušek aneb že jsou tyto ze zevnějška stlačovány.
Bývá to nejčastěji při zvětšení štítné žlázy, při vakovitém rozšíření oblouku srdečnice, při rostoucích nádorech v přepážce mezihrudní pod kostí hrudní a nebo následkem jizev, tvořících se ve stěně průdušnice nebo průdušek.
Co se týče cizích těles, bývají to kousky jídla u lidí, kteří hltavě a nepozorně jedí, při jídle se smějí nebo hlasitě mluví. Bývají to mince, jehly, píšťalky, umělé chrupy, kaménky, kuličky, cukroví, skořápky.
Vznikne-li náhlé zúžení, na př. uváznuvším cizím tělesem, nastane dušení a křečovitý kašel. Kašlem se někdy cizí těleso odstraní. Nenastane-li úplné ucpání průdušnice, jest zadušení vyloučeno. Ucpe-li však cizí těleso úplně průdušnici, nemocný se zadusí.
Ovšem může se státi, že těleso neucpává úplně průdušnici, avšak intensivně dráždí sliznici, takže nastává maximální stažení hlasivek; nebezpečí zadušení v takovém případě jest veliké.
Zůstane-li vězeti cizí těleso v některé menší průdušce, přestává po nějaké době dráždění ke kašli a kašel křečovitý objevuje se v záchvatech.
Když se vytváří zúžení průdušnice pomalu, znamenáme pískavý, na dálku slyšitelný vdech za účasti veškerého výpomocného svalstva dýchacího, vidíme zřetelně při vdechu vklesávání jamky nad kostí hrudní na krku, vidíme vklesávání mezizebří.
Tep při vdechu stává se menším, při výdechu se zvětšuje. Vzniká-li uzavření ponenáhlu, přizpůsobí se organismus tomuto stavu, zejména když toto uzavření se týká pravé nebo levé velké průdušky.
Plíce, ke které se přivádí nerušeně vzduch, převezme funkci plíce, která jest o vzduch ochuzena; vytváří se tak zvaná náměstná rozedma plic.
Když útvar ucpe úplně některou větší průdušku, tu vzduch, zbývající v části plic, která jest zásobována touto ucpanou průduškou, se vstřebá, sklípky plicní přilehnou svými stěnami na sebe, tkáň plicní se poněkud překrví, nastává tak zvaná atelektasis neboli bezvzdušnost tkáně plicní.
Ježto se často s cizím .tělesem usídlí v plicích neb v průduškách choroboplodné zárodky, dochází ke vzniku zánětu plic nebo ke tvorbě hlíz plicních. Předpověď jest vždycky vážná.
Rozpoznání nemoci umožní nám výpovědi nemocného nebo okolí, vyšetřování průdušnice neb průdušek pomocí zvláštních přístrojů (tak zv. bronchoskopie), a jedná-li se o předměty větší atomové váhy, vyšetřování Roentgenovými paprsky.
Léčení jest chirurgické. Zaskočí-li cizí tělísko do průdušnice (jídlo, cukroví, skořápka), stačí někdy úder plochou rukou do zad; tím zesílí se exspirační proud vzduchu, křečovitě stažené hlasivky se oddálí a tělísko se tak odstraní.
Někdy stačí podati prostředek pro dávení.
Vždycky jest však nutno požádati o radu lékaře, i když část tělíska byla odstraněna kašlem, protože se může státi, že část zůstala ještě tkvíti někde v průduškách nebo průdušnici a, bez chirurgického odstranění měla by v zápětí vytvoření se zánětu plic, po případě hlízy.

Rozšíření průdušek
Válcovité a vakovité rozšíření průdušek vzniká tahem následkem ztloustnutí listů pohrudnice, při svraštění plic, následkem vleklých katarů, kde vznikají vředy na sliznici. Pružná a svalová část stěny průdušek se ztrácí, atrofuje a vazivo kolem průdušek povoluje.
Tím vytvoří se dutina, která naplňuje se hlenem, později hnisem, tvoří se tedy kaverna (doupě). V těchto případech vykašlává nemocný ohromné spousty chrchlů, zejména když změní tělesnou polohu, v níž delší dobu prodléval, tak na př. když ráno vstane s lůžka.
Obličej těchto nemocných bývá promodralý, lehce oteklý.
Na prstech rukou i nohou najdeme zhusta konečné články paličkovitě rozšířené právě asi tak, jako u osob s vrozenými srdečními vadami. Při každém vykašlávání odstraní se hojně často smrdutých chrchlů, které jeví tvoření vrstev, jako jsme to viděli při tálovitém kataru průdušek.
Tato choroba sdružuje se velice zhusta s rozedmou plic. Často vzniká následkem spalniček a nebo černého kašle. Nález poklepový i poslechový jest velice charakteristický pro rozpoznání nemoci.
Nemocní občas trpí i kašláníni krve, která se k oněm chrchlům přidružuje; někdy dochází i ke značnějšímu krvácení z plic. Tato choroba probíhá bez horečky, avšak nastanou-li zánětlivé změny v okolí rozšířené průdušky, může teplota tělesná stoupati.
Zažívání při této chorobě obyčejně trpí, a to tehdy, když se teplota tělesná zvyšuje, nebo když obsah rozšířené průdušky se infikuje bacily, podmiňujícími hnití a chrchle počnou ohavně páchnouti. Předpověď této choroby jest vždycky vážná.
Léčení týkati se musí nejprve základní choroby: rozedmy plic a kataru prúduškového. Inhalace terpentinového oleje. Chrchle, které nemocný vykašlává, zbavujeme zápachu rovněž pomocí oleje terpentinového nebo kysličníkem vodičitým. Doporučuje se injekce salvarsanem.
V posledních dobách byly tyto průdušky operativně odstraňovány.

Kašel dávný, zádušný, černý, zajíkavý
Tento kašel vyskytá se v celých epidemiích. Přenáší se velice snadno kašlem, osobním stykem nebo používáním předmětů, jichž používal nemocný. Původce tohoto kašle není s určitostí znám.
Dětský věk bývá nejčastěji postižen tímto kašlem; u dospělých může se objeviti také, ovšem bývá to řidčeji. Vrozená imunita se pozoruje velice zřídka. Když nemocný přestál toto onemocnění, stává se proti opětovnému onemocnění imunním.
Příznaky a průběh: Od nákazy do vypuknutí vlastní choroby uplyne zpravidla 8 dní; tělesná teplota se nepatrně zvýší. Nastává překrvení spojivek očních, vytváří se lehký katar průdušek, jenž se prozrazuje nepatrným kašlem a nepatrným vykašláváním.
Jest to tak zvané katarální stadium (oddíl) této choroby a rozpoznání choroby v této době jest nemožné, leda když se jedná o epidemii. Po kratší nebo delší době přechází toto stadium katarální do stadia křečového.
Děti zpravidla po delších nebo kratších klidných mezidobích počínají křečovitě kašlati, tento kašel se stupňuje. Po několika křečovitých, s kašlem spojených výdeších následuje hlubší vdech, provázený štěkavým, hlučným a na dálku slyšitelným šelestem.
Postižení v tomto křečovitém záchvatu kašle zmodrají, oči vystupují z důlků, z očí řinou se jim slzy, žíly na krku se naplňují krví. Někdy se stává, že z překrvených spojivek nastává krvácení; rovněž na kůži někdy nalézáme takováto krvácení.
Konec záchvatu kašle jest provázen vykašláním malého kousku hlenu, častěji však končí se tento záchvat zvracením. Před záchvatem dítě zpravidla jeví jistý neklid, skrývá se do klína, tak jako by tušilo blížící se záchvat.
Po záchvatu jsou děti malátné a zotavují se teprve po několika minutách. Tyto záchvaty se opakují několikráte za den.
Při křečovitém kašli vyplazují postižení jazyk přes dolení řadu zubů a stává se pak často, že se poraní jazyk na dolení ploše; z poranění tohoto utvoří se malý vřídek, a právě zjištění tohoto vřídku jest důležité pro rozpoznání nemoci, když jsme záchvatu neviděli.
Vyšetřování plic skýtá nález nepatrného jen kataru průduškového. U slabších dětí stává se zhusta, že tato choroba přechází v zánět plic. Tato choroba sužuje velice děti; děti trpí nespavostí a nechutenstvím. Trvání jest různé, jeden až čtyři měsíce. Často se pozorují recidivy.
U slabších dětí nastávají zhusta komplikace vypuknutím spalniček nebo tuberkulosy. Předpověď u dětí dříve jinak zdravých jest příznivá. Co se týče uvarování se nemoci, jest důležito nemocného isolovati, nenechávati ho ve styku se zdravými. Tato isolace jest nutná po delší dobu.
Léčení: Čistý zdravý vzduch, nejlépe lesní, lehká strava, vlažné lázně, inhalace éterických olej ů. Máme dobré utišující léky.

Tálovitý a páchnoucí katar průdušek
Tento katar vzniká zpravidla z prudkého nebo vleklého kataru průduškového, když v hlenu v průduškách usídlí se bacily, podmiňující hnití.
Zpravidla jedná se v těchto případech o úporný kašel, zejména v ranních hodinách; nemocní vykašlávají mnohdy ohromné spousty šedožlutých chrchlů. Chrchle tyto ohavně páchnou, tak že celý pokoj po případě byt, v němž nemocný prodlévá, jest naplněn smrdutým zápachem.
Vykašlává-li nemocný do hlubší skleněné nádoby a necháme-li tyto vykašlané chrchle státi nějakou dobu v této nádobě, vidíme, že se rozdělí ve tři vrstvy.
Horní vrstva jest složena z hlenu, z pěny; uprostřed jest vrstva žlutavá, žlutozelená, lehce zkalená; na spodině nádoby jest čistý hnis, bakterie a rozpadlé hnisavé buňky a buňky vystýlající cesty dýchací.
V chrchlích najdeme zrnéčka velikosti prosa, šedobělavá a dosti tuhá, která při rozmáčknutí ohavně páchnou. Jsou to zátky, složené ze zaschlých buněk hnisavých z odloupané výstelky sliznice průdušek, bakterií a krystalků mastných kyselin.
Tyto zátky vytvářejí se v rozšířených vývodech žlaz. (Při nemocech mandlí vytvoří se podobné zátky, které se rovněž dostávají do chrchlů.) Tato choroba bývá provázena mírnou horečkou. Zpravidla nemocný trpí nechutenstvím, někdy i zvracením.
Tyto zažívací obtíže podmiňuje pravděpodobně onen ohavný zápach, vycházející z chrchlů. Nemocní stěžují si na těžší dech, na tlak i bolesti na prsou nebo v zádech.
Tato choroba zhusta se náhle zhorší, horečka rychle vystoupí za třesavky; nemocný jest nucen ulehnouti a povolaný lékař zjistí hlízu plicní anebo snět plicní. Předpověď této choroby jest vždycky vážná.
Léčení: Vdechování par oleje terpentinového, pobyt ve zdravém vzduchu, klid nemocného. Co se týče vnitřního léčení, jest nutno vždycky požádati lékaře o radu.

Vleklý katar průdušek
Příčiny tohoto kataru jsou právě takové jako u kataru akutního. Zpravidla tento vleklý katar vytváří se z kataru akutního.
Vleklý katar průdušek vzniká často následkem různých, třeba vzdálených chorob, jako na př. při nemocech srdečních a ledvinových. Tento podružný katar vzniká následkem městnání se žilní krve.
Příznaky: Vytvoří-li se vleklý katar z kataru prudkého, tedy s počátku příznaky odpovídají příznakům zmíněným v odstavci o kataru prudkém. Někdy nastává u vleklých katarů občasný kašel.
Chrchlů jest málo a jsou vazké; často mísí se s tímto vazkým hlenem hnis, takže chrchel nabývá vzhledu hlenohnisavého, jindy jest chrchel řídký a bývá snadno nemocným odkašlán.
V ranních hodinách anebo když nemocný ulehne, stupňuje se kašel v některých případech až do křečovitého kašle. Tento zjev možno vyložiti tím, že výměšek žlaz hlenových zasychá, mohutně lpí na sliznici a silněji dráždí.
Nemocný obyčejně netrpí horečkou, občas pociťuje tlak na prsou pod kostí hrudní, tlak mezi lopatkami. Celkový stav zpravidla nevzbuzuje velkých obav. Chuť k jídlu bývá pravidelná, tedy zažívání nijak netrpí.
Čím déle tento vleklý katar průdušek trvá, tím spíše může zanechati na tkáni plicní změny: rozedmu plic, dýchavici, rozšíření průdušek.
Dýchání při tomto kataru bývá rychlejší nežli ve stavu pravidelném. Stává se často, že se tento katar na nějakou dobu zhoršuje a po několika dnech opět se mírní. Bývá to zejména v měsících chladných, že nastává takovéto zhoršení.
Trvání tohoto kataru počítá se na léta a je celá řada případů, kde tento kašel trvá až do smrti.

Léčení vleklého kataru průdušek.
Doporučuje se léčba čistým vzduchem, tedy léčba v krajinách, kde není vzduch znečištěn kouřem a prachem, kde není v blízkosti továren, kde půda jest poněkud vlhčí, tak že tvorba prachu jest vyloučena.
Bývá to v krajinách lesnatých; v těchto krajinách k léčbě přispívá tvorba ozonu (trojmocného kyslíku). Doporučuje se léčení inhalováním. Značně k léčení a úlevě nemocných přispívá inhalace terpentinovým olejem. Tuto inhalaci provádíme zcela jednoduše takto:
Naplníme hrnec vodou. Vodu necháme vařiti na kamnech a když jsme ji přivedli do varu, odstavíme hrnec a umístíme jej na menší stoličce.
Na povrch této horké vody nakapeme 10 až 15 kapek terpentinového oleje, na hrnec poklopíme nálevku, buď kovovou nebo v formě papírového kornoutu, u něhož jsme odtrhli hrot, takže zbývá otvor asi jako prst veliký.
Terpentinový olej nad horkou vodou se vypařuje, páry jeho spolu s parami vodními stoupají otvorem nálevky; nemocný se posadí před hrnec, skloní hlavu a páry, vystupující z otvoru vdechuje nosem, po případě ústy.
Pohodlnější jest inhalace pomocí zvláště k tornu zhotovených strojků. Takovýto inhalační přístroj jest popsán při léčení chorob krčních. Tato choroba léčí se i pomocí vodoléčby (viz tuto).
Nemocní stižení vleklým katarem průduškovým mají se varovati kouření, nemají požívati příliš dráždivé- potravy. Pití alkoholických nápojů rovněž neprospívá nemocnému. Doporučuje se jísti kefír, píti mléko, minerální vody: krondorfskou, bílinskou, luhačovickou atd.
Tato choroba léčí se — ovšem s nejistým výsledkem — v tak zvaných pneumatických komorách anebo pomocí dýchacích přístrojů.
Podávati nějaké léky jest dovoleno pouze lékaři, ježto není snad jednostejné, jaký prostředek nemocnému podáme a právě toto musí lékař rozhodnouti na základě vyšetření nemocného.
Právě v případech, které nelékařem byly pokaženy, dochází po letech ke změnám v plicní tkáni nebo ke změnám ve stěnách průdušek, ke změnám, jichž napravit pak nelze.

Prudký katar průdušnice a průdušek
Tuto chorobu čítáme mezi nejčastější. Může se objeviti v každém věku a zachvacuje stejně obě pohlaví.
V útlém a ve stařeckém věku jest tento zánět častější z toho důvodu, ježto odolnost organismu není tak velká jako ve věku středním.
S oblibou vyskytuje se tento zánět u některých zaměstnání, čili jinými slovy, některá zaměstnání disponují k těmto zánětům.
Jsou to na př. uhlíři, horníci, zámečníci, brusiči skla a kovů, kameníci, pilnikáři, dělníci zaměstnaní v tabákových továrnách, přádelnách, chladírnách.
V chladnějšich měsících postihuje tento zánět lidi častěji nežli v měsících letních, teplých.
Nechci tvrditi, že by snad nachlazení mělo přímý vliv na vznik této choroby; nachlazení však jistě oslabí tělo, takže toto oslabené tělo spíše podléhá chorobě a nemůže tak úspěšně vzdorovati škodlivinám.
Sliznice postižených orgánů jest zduřelá a červená. Tato červeň pochází od silně naplněných, překrvených vlásečnic; žlázy, které jsou uloženy v této překrvené sliznici, jsou naplněny hojně hlenem a také hlen tento hojně vylučuji.
Jako příčina této choroby uvádí se nastuzení, vdechování prachu, dráždivých plynů. Někdy tato choroba doprovází choroby jiné, napr. spalničky, černý kašel, chřipku, tuberkulosu. (Pozor!)
Příznaky a průběh této choroby. Počíná hlasitým kašlem a bolestí, kterou nemocní kladou pod kost hrudní. Hlas jest zastřen, často dokonce chraptivý.
Kašel, který na počátku jest více suchý, v průběhu stává se vlhčím, nemocný vykašlává s počátku nepatrně hlenu vazkého, který se stává ponenáhlu bělavým a mění se v několika dnech zpravidla v hojný, hlenohnisavý výměšek.
Někdy se stane, že se k tomuto hlenu přimísí něco krve v podobě malých teček nebo vláken. Tato krev pochodí z toho, že křečovitým kašlem praskne některá překrvená menší vlásečnice a něco krve smísí se s hlenem.
U dětí zpravidla chrchlů není. Ne snad z toho důvodu, že chrchle se u dětí netvoří, ale děti chrchle, které kašlem dopraví až do hrtanu, zpravidla spolknou. Dýchání při této chorobě jest zrychleno.
Poklep neskýtá žádné odchylky od normálu, naproti tomu nad celými plícemi slyšíme tak zvané vrzoty a pískoty; když se stal v průběhu výměšek hojnější, řidčí, slyšíme vlhké rachoty.
Zpravidla postižený cítí se malátným, naříká na bolest hlavy, trpí nechutenstvím. Tělesná teplota v některých případech, alespoň s počátku choroby stoupne, někdy v řídkých případech dosahuje 39° C.
Zajímavo jest, že v případech, kde takovýto katar jest lokalisován (umístěn) pouze na jednotlivé oddíly plicní, průběh zpravidla jest zdlouhavější a choroba jeví se ve formě těžší.
Je-li katar průduškový umístěn v hořejších částech plic ve hrotech, jedná se obyčejně o nákazu tuberkulosní. Postihne-li tato choroba starce neb děti, nutno vždycky pohlížeti na chorobu vážněji.
Často se stává u těchto dětí a starců, že choroba postihuje nejjemnější průdušinky, při čemž se stává nebezpečnou; vyznačuje se těžkým dechem, nepravidelnou horečkou.
Velice zhusta v těchto případech přechází zánět na okolní tkáň plicní a vzniká zánět plic. Co se týče předpovědi této choroby, u silných lidí předpověď je dobrá, celkem nehrozí žádného nebezpečí.
Jinak jest tomu u dětí a u sesláblých starců; u těch bývá to choroba nebezpečná. Rozpoznání této choroby jest dosti snadné; je-li choroba provázena horečkou, jest vždycky radno povolati lékaře, ježto by se mohl při zanedbání vyvinouti nebezpečný zánět plic a ježto mnohé choroby vzdálenějších orgánů, jako zánět ledvin, jsou provázeny průduškovým katarem, který bez patřičného rozpoznání základní choroby a bez léčení nedovoluje vyléčení choroby průdušek.
Co se týče léčení  (therapie), jedná-li se o osoby choulostivé, které disponují k nastuzení, jest radno poznenáhlu se otužovati omýváním studenou vodou a otíráním, otužovati se na čerstvém vzduchu; opatrné lázně sluneční, moudrá a účelná gymnastika dýchací, vodoléčba.
Při onemocnění, které jest sdruženo s horečkou, doporučuje se nemocnému, aby ulehl na lůžko, doporučuje se pití horkého čaje bez rumu, potné kůry, pití teplého mléka s minerální vodou (Luhačovickou Vincentkou nebo Aloiskou, Krondorfkou).
Na prsa přikládají se Priessnitzovy obklady. (Viz vodoléčbu!) Jedná-li se o ulehčení při kašli a podporování obtížného vykašlávání, jest nutno vždycky dbáti rady lékařovy.
Rada: Kdo má kašel, rýmu, anginu, nesmí se stýkati s dětmi, jichž orgány jsou k nákaze velice citlivé!

Zívání
Vyskytá se zpravidla u lidí unavených, ospalých, nebo doprovází různé choroby zažívadel nebo mnohdy choroby ústředního nervstva, kde se může vyskytnouti i ve stavech bezvědomých.
Nutno zmíniti se ještě o chrchlích.  Ze zdravých plic nevykašláváme chrchlů.
Avšak postačí delší dobu trvající dráždění sliznice hořeních cest dýchacích, na př. prodlévání v zakouřených prostorách, ve městech, v místnostech, kde se hromadí tabákový nebo jiný kouř, aby se chrchle utvořily.
Chrchle tvoří se z výměšků žlaz, uložených ve sliznici cest dýchacích.
Při onemocnění hořeních cest dýchacích, průdušek, sklípků plic, odstraňuje se tento výměšek proudem vzduchovým pomocí mihavých řasinek a kašlem.
V chrchlích, které převážně jsou složeny z hlenu, možno zjistiti někdy důležité součástky, jichž nález přispívá k rozpoznání choroby. Možno podle těchto součástek rozhodnouti i o sídle choroby.
K tomuto hlenu mohou se přimísiti i různé cizorodé látky; dle toho označujeme pak chrchle jako čistě hlenovité, více nebo méně řídké, hlenohnisavé, převážně hnisavé, krvavé.
Prach, který se vdechne, mísí se s hlenem chrchlů a barví hlen na šedivo nebo černo.
Nepochází tudíž, jak se mnohý laik domnívá, vykašlaný černý hlen z plic, tedy nejedná se snad při vykašlávání takovýchto černých chrchlu o vykašlávání tkáně plicní.
Nežli přikročím k líčení jednotlivých chorob cest dýchacích, musím se zmíniti o tom, že téměř všecky katarálně zánětlivé choroby cest dýchacích dělíme právě tak, jako jest tomu u chorob jiných orgánů na prudké (akutní) a vleklé (chronické).
Ony choroby, které končí buď vyléčením, po případě smrtí do tří týdnů, označujeme jako prudké; ony choroby, trvající déle nežli tři týdny, označujeme slůvkem vleklé čili chronické.
Tím není snad řečeno, jak se mezi laiky mylně zato má, že vleklé choroby jsou nevyléčitelné. Chronické choroby vznikají nejčastěji z chorob prudkých čili akutních.

Důležitou činnost, kterou nazýváme kašlem, klademe mezi fysiologickou a pathologickou funkci. Tato činnost vzniká reflektoricky a podnět ke kašli vychází jednak z periferie, jednak z ústředí, které jest uloženo v prodloužené míše.
Reflektorické popudy jdou bloudivým nervem. Podráždění sliznice a v ní uložených nervů hrtanu, průdušnice, vzbudí kašel. Zejména jsou dráždivy v tomto smyslu zadní stěna průdušnice a místo, kde se průdušnice dělí ve velké průdušky.
Chorobné změny v těchto místech, např. tlak zvětšených mízních uzlin průduškových u dětí, podmiňují úporný, trvalý a suchý kašel.
Kašel může vzniknouti reflektoricky při podráždění pohrudnice, při změnách orgánů dutiny břišní (jater, sleziny, žaludku, těhotné dělohy, nádorů v dutině břišní).
Ovšem značnou úlohu hraje asi při tomto kašli mechanické působení na bránící. Kašel skládá se ze tří pohybů,
1) Předcházející kašli hluboký vdech.
2) Rychlý pohyb a stah výdechového svalstva při zavřených hlasivkách. Tím vznikne ono výše zmíněné napětí vzduchu v cestách dýchacích.
3) Rychlé otevření hlasivek a uniknutí stlačeného vzduchu z cest dýchacích navenek.
Ježto se proudem vzduchovým odstraňují, vykašlávají cizí tělesa, bakterie, nutno kašel považovati za ochranný prostředek, právě tak jako buňky opatřené mihavými řasinkami a vylučování hlenu.
Těmito třemi zařízeními odstraní se škodlivá cizí tělíska neb zplodiny v cestách dýchacích.
Možno říci, že každý déle trvající kašel, který není snad způsoben krátce trvajícím podrážděním následkem vdechnutí cizího tělesa, svědčí o trvalém dráždění v cestách dýchacích a jest nutno považovati takovýto kašel za zjev chorobný.