Zívání
Vyskytá se zpravidla u lidí unavených, ospalých, nebo doprovází různé choroby zažívadel nebo mnohdy choroby ústředního nervstva, kde se může vyskytnouti i ve stavech bezvědomých.
Nutno zmíniti se ještě o chrchlích.  Ze zdravých plic nevykašláváme chrchlů.
Avšak postačí delší dobu trvající dráždění sliznice hořeních cest dýchacích, na př. prodlévání v zakouřených prostorách, ve městech, v místnostech, kde se hromadí tabákový nebo jiný kouř, aby se chrchle utvořily.
Chrchle tvoří se z výměšků žlaz, uložených ve sliznici cest dýchacích.
Při onemocnění hořeních cest dýchacích, průdušek, sklípků plic, odstraňuje se tento výměšek proudem vzduchovým pomocí mihavých řasinek a kašlem.
V chrchlích, které převážně jsou složeny z hlenu, možno zjistiti někdy důležité součástky, jichž nález přispívá k rozpoznání choroby. Možno podle těchto součástek rozhodnouti i o sídle choroby.
K tomuto hlenu mohou se přimísiti i různé cizorodé látky; dle toho označujeme pak chrchle jako čistě hlenovité, více nebo méně řídké, hlenohnisavé, převážně hnisavé, krvavé.
Prach, který se vdechne, mísí se s hlenem chrchlů a barví hlen na šedivo nebo černo.
Nepochází tudíž, jak se mnohý laik domnívá, vykašlaný černý hlen z plic, tedy nejedná se snad při vykašlávání takovýchto černých chrchlu o vykašlávání tkáně plicní.
Nežli přikročím k líčení jednotlivých chorob cest dýchacích, musím se zmíniti o tom, že téměř všecky katarálně zánětlivé choroby cest dýchacích dělíme právě tak, jako jest tomu u chorob jiných orgánů na prudké (akutní) a vleklé (chronické).
Ony choroby, které končí buď vyléčením, po případě smrtí do tří týdnů, označujeme jako prudké; ony choroby, trvající déle nežli tři týdny, označujeme slůvkem vleklé čili chronické.
Tím není snad řečeno, jak se mezi laiky mylně zato má, že vleklé choroby jsou nevyléčitelné. Chronické choroby vznikají nejčastěji z chorob prudkých čili akutních.