Rozedma plic (Emfysem)
Sklípky plicní jsou rozepjaty mnohdy maximálně a tím je objem plic zvětšen. Tento stav přichází prudce při znesnadněném nebo násilném dýchání, někdy objeví se následkem intesivního kašle na př. kašle zádušlivého.
Ježto stěny mezi sklípky jsou neporušeny, může nastati po odstranění škodliviny úplné uzdravení. Něco podobného nastává při náměstné rozedmě plic, při výpotcích pohrudničnich jedné strany anebo při zúžení průdušky jedné strany.
Ježto plíce druhá jest stlačena nebo nepřichází do plíce dosti vzduchu, musí plíce zdravá zvětšením objemu převzíti výkonnost plíce nemocné.
Příčiny a pitevní nález rozedmy plic: Trvají-li vleklé katary průduškové, vdechování prachu, opakují-li se asthmatické záchvaty nebo těžký kašel dávný aneb při různých zaměstnáních, jako na př. u foukačů skla, u zedníků, nosičů těžkých břemen, může dojíti k rozedmě plic.
Může se vyskytnouti u starých lidí následkem nedostatečné výživy. U těchto starých lidí klesá pružnost tkáně plicní, takže rozepjaté při dýchání sklípky nevracejí se již do svého původního stavu.
Podobně při vzniku obyčejného emfysemu plic nastává podobný úkaz.
Tkáň plicní pozbývá své pružnosti, přepážky mezi jednotlivými sklípky mizejí, tím mizejí i vlásečnice, probíhající v přepážkách, následkem toho nedostává se tkáni plicní dostatečné výživy, tkáň řídne, chudne a výsledek jest pravá rozedma plic.
Ježto několik sousedních sklípků splývá, vznikají viditelné větší dutinky. Celkový objem plic jest zvětšen. Plíce nezúčastní se dýchacích pohybů v té míře jako plíce zdravá, ježto jest, abych tak řekl, ztuhlá, není pružná.
Následkem tohoto ztuhnutí tkáně zůstává plíce v postavení takovém, jaké nalézáme při vdechu. Kostěná část hrudníku ustupuje tlaku zvětšené plíce, následkem toho hrudník se rozšiřuje, zvětšuje, nabývá tvaru soudkovitého.
Příznaky a průběh: Rozedma plic vyznačuje se těžkým dechem, kašlem, s počátku toliko po práci tělesné. Když tyto poruchy trvaly nějakou dobu, stává se dech těžší mnohdy i v klidu, viditelné sliznice a pokožka jsou do modra zbarveny, což nám značí, že oběh krevní jest znesnadněn.
Dostavuje-li se obtížný dech, tu zpravidla zúčastní se dýchání výpomocné svalstvo dýchací, t. j. svalstvo, umístěné na krku, v týle a na rameni.
Nejen v cévách kožních nebo ve sliznicích na povrchu těla nastává městnání krve, nýbrž i v orgánech, hluboko v těle uložených, objevuje se městnání krve.
V ledvinách následkem tohoto městnání objevuje se v moči bílkovina; hromadí se serosní tekutina ve fysiologických dutinách a v podkožním vazivu. Následkem zničení vlásečnic plicních nastává zbytnění pravé i levé komory srdeční.
Tyto oddíly srdce jsou příliš namáhány, a ježto námaha pro srdce při rozedmě plic nepřestává, dochází dosti záhy k nestatečnosti svalu srdečního a právě tato nestatečnost jest příčinou stavění se krve na periferii, způsobuje ono modravé zbarvení kůže a sliznic, způsobuje otoky, oedemy.
Následkem tohoto stavění se krve dochází ke zvětšení orgánů v dutině břišní uložených, játra se zvětší, rovněž i ledviny se mohou zvětšiti. Nález poklepový i poslechový je pro rozedmu plic typický. Dýchání zpravidla bývá zrychleno. Tělesná teplota jest pravidelná.
Následkem stavění se krve v zažívacích orgánech trpí nemocný nechutenstvím a nepravidelnou stolicí.
Předpověď: Bezprostřední nebezpečí při rozedmě plic nehrozí; ovšem vyhojení jest vyloučeno, když přibývá slabosti srdeční.

Léčení: Doporučuje se prodlévání v čistém vzduchu, větrání místností řemeslníků, pracujících v prašné atmosféře; doporučuje se používati pneumatických komor, inhalace kyslíku, gymnastika plicní, přístroje na inhalování stlačeného, po případě zředěného vzduchu.
Upraviti stolici projímadly. Vodoléčba.