Prudký zánět plic lalokový (kruposní)
Může postihnouti člověka v každém věku, ačkoli ve věku středním je nejčastější. Trpí jím obě pohlaví stejně. Vyskýtá se častěji v chladných měsících; snad při tom hraje jistou úlohu nastuzení. Rovněž některé krajiny vyznačují se častějšími případy.
Některá povolání jsou častěji jím postižena a to ta, kde je nutno pracovati v nečistých a málo větraných prostorách. Bývají to právě nejčastěji lidé, pracující v prašných atmosférách, v chemických továrnách, kde jest hojnost dusivých plynů, kysličníku dusíkatého, amoniak, chlor atd.
Často se vyskytuje u lidí, kteří náhodně nebo úmyslně ponořili se pod vodu (sebevrazi). Příčinou těchto zánětů není snad náhlé prochlazení těla vodou, nýbrž bývá to vdechnutí vody do průdušek a plic.
Voda pak právě tak jako cizí těleso chovající hojně choroboplodných zárodku vzbudí zánět plic. Jako příčina uvádí se i úraz. Ovšem úraz sám sebou k zánětu nestačí.
Patrně úrazem nastává poranění, porušení tkáně plicní, nastává výlev krevní a toto třeba nepatrné sedliště krve jest výbornou živnou půdou pro bacily, zpravidla se v plicích a průduškách vyskytující. Zánět plic vyskýtá se zhusta v podruží dlouho trvajících a vysilujících chorob.
Příčinou ve většině případů je tak zv. diplococcus. Tohoto mikroba možno nalézti hojně v rezavých chrchlech a možno jej dokázati pomocí barvení anilinovými barvivy a pomocí drobnohledu. Tento mikrob vyskýtá se pravidelně v cestách dýchacích, avšak nevzbuzuje žádných změn.
Změny zánětlivé nastávají teprve tehdy, když organismus oslabí se celkově nebo lokálně výše zmíněnými škodlivinami. Působením tohoto mikrobu tvoří se krvavý výpotek ve sklípcích plicních, tento výpotek se sráží a vyplňuje sklípky i malé průdušky.
Kdo jednou přestál zánět plic, nestává se snad imunním; zánět plic může se opakovati. Zánět plic kruposní jest choroba infekční, nakažlivá, může býti přenesena s osoby na osobu.

Pitevní nález. Celou chorobu možno rozděliti na několik stadií. V prvním stadiu nastává překrvení plic, sklípky plicní jsou naplněny čerstvým výpotkem, tím obsah vzduchu v plicích se zmenšuje.
V druhém stadiu výpotek se úplně sráží, takže plíce jest bezvzdušná, tuhá, na průřezu podobná játrům. V dalším stadiu ubývá překrvení, exsudát počíná se rozpouštěti a resorbovati, částečně se vykašlává. Průřez takovéto plíce v tomto stadiu má barvu více méně žlutavou.
Konečně nastává úplné rozpuštění, exsudát mizí, tkáň plicní se stává opět vzdušnou.

Příznaky a průběh. Zánět plic jeví ve většině případů typický průběh. Onemocnění zachvátí obyčejně rychle velikou část plic, nejčastěji dolení lalok. Zřídka pouze jeden lalok.
Začátek choroby je provázen třesavkou, půl hodiny až hodinu trvající, při tom nemocný jest značně skleslý, naříká na tlak na prsou; někdy objeví se náhle těžký dech, viditelné sliznice a pokožka obličeje i konce prstů bývají promodralé, nemocný naříká na bodavou bolest v boku, bolest se mluvením nebo kašlem zvětšuje, při pohledu na hrudník vidíme, že ona polovice hrudi, kde se v plíci zánět usídlil, vykonává menší pohyby, nemocný touto stranou dýchá povrchněji.
Na rtech zhusta se objevuje opar; tvrdí se o tomto oparu, že se vyskýtá na té polovině rtu, na které polovině hrudi se zánět usídlil. Již druhého dne od počátku onemocnění vykašlává nemocný hnědé chrchle, které se barvou podobají rezu nebo šafránu.
Od počátku choroby trpí nemocný vysokou horečkou 40-41° C a zrychleným co do počtu tepem.
Tento stav trvá zpravidla 5-7 dnů, ano i 11 dnů, pak nastane náhlý obrat. Teplota může rychle klesnouti (tak zv. kritické ukončení choroby); zpravidla nemocný se značně potí, cítí se sice slabým, avšak přece jen znamená značné zlepšení v chorobném stavu.
Jindy teplota tělesná neklesne náhle, nýbrž schodovitě blíží se normálu (lytické ukončení choroby). Často v průběhu choroby, ano ve vzácných případech i v rekonvalescenci nastává zastření smyslů, objevuje se delirium (delirium tremens u alkoholiků viz: Duševní choroby).
Povolaný lékař zjistí nad chorobnou plící typický nález poklepový i poslechový.

Předpověď choroby. U silných lidí jest předpověď příznivá, avšak vždycky jest nutno i v těchto případech pohlížeti na chorobu jako na nemoc těžkou. U starých nebo sesláblých osob dochází často k nebezpečné slabosti srdeční, která může býti příčinou smrti.
Nepříznivou předpovědí zpravidla vyznačují se ty případy, kde chrchle již od počátku jsou čistě krvavé. U alkoholiků, u nichž objeví se delirium tremens, jest předpověď od počátku choroby nepříznivá.
Podobné nepříznivou předpovědí vyznačují se případy osob, které trpí záněty ledvin nebo srdečními vadami; rovněž při rozedmě plic stává se předpověď nepříznivou.
Je-li zachváceno více laloků plicních, – nebo když rozpouštějí se výpotky pozvolna, zhoršuje se prognosa, ježto zpravidla nenastane úplné zhojení a na podkladě zánětu plic vznikají pak choroby plicní jiné.
Zánět plic kruposní zpravidla v každém případě je provázen suchým zánětem pohrudnice a právě tento zánět jest příčinou oněch bodavých bolestí. Vnikne-li původce choroby (pneumococcus). do oběhu krevního, může se usídliti a zhoubné působiti i ve vzdálených orgánech a může býti příčinou chorob těchto orgánů.
Tak na příklad může způsobiti zánět svalu srdečního, zánět nitroblány srdeční, zánět osrdečníku, zánět ledvin a zánět mozkových blan, atd.

Léčení. V každém případě je nutno sledovati činnost a zdatnost srdce. U lidí, u nichž je srdce slabší, jest nutno v době kritického poklesu teploty podávati vzpružující prostředky, jako silnou černou kávu, nějakou silnější lihovinu, šampaňské víno (jen u pijáku), kafr a digitalis.
Nemocný musí zachovávati naprostý klid na lůžku, nesmí povstávati, posazovati se ani mluviti. Co se týče diety, doporučuje se lehká, tekutá strava, mléko, vejce, šťáva z masa, šodo.
Bolesti bodavé, zejména na, počátku nemoci tišíme křenovou plackou nebo hořčičným papírem, Priessnitzovými teplými obklady. U lidí krevnatých, u nichž krevní tlak jest poněkud vyšší, doporučuje se s dobrým výsledkem pouštění krve žilou.
V každém případě onemocnění jest nutno, aby nemocný byl od počátku choroby pod lékařskou kontrolou. Žádné studené obklady.