Hlíza plicní
Vzniká nejčastěji v dolních částech plic následkem vmetků, které zanášejí do těchto míst různé mikroby, hnisání působící. Může vzniknouti následkem provalení se hnisavých procesu, hlíz z okolních orgánů, vniknutím infekčních cizích těles do plic a při otravě krve.
Nemocní trpí vysokou horečkou, která bývá zahájena intensivní třesavkou, drážděním ke kašli. Když se hlíza provalí do některé průdušky, vykašlává nemocný ohromné spousty hnisavých chrchlů, mnohdy páchnoucích.
Zhusta se stává v případech, kde se jedná o hlízy větších rozměrů, že při provalení se této do větší průdušky zaleje obsah hlízy ostatní část plíce hnisem.
Když nenastane v takových případech okamžitá smrt zadušením, může vzniknouti rozsáhlý zánět plic hnisavý, který vede v každém případě k smrti.
Léčení:  přikládání vaku s ledem; jinak, dá-li se hlíza přesně dokázati, což jest možno Roentgenovými paprsky, léčení chirurgické. V každém případě je nutno požádati lékaře o radu.

Vleklý zánět plic
Záněty, odehrávající se ve vazivu plic s druhotným ztluštěním přepážek sklípku a zacházením těchto způsobí svraštění plic. Vznikají při syfilis, vdechování prachu, tuberkulose, vleklém zánětu pohrudnice. Rovněž v okolí rozšířených průdušek muže vzniknouti takovýto zánět.
Postihuje většinou jednotlivé části plic; ve zdravých částech plic v těchto případech vzniká náměstná rozedma plic následkem převzetí funkce.
Příznaky : Následkem srůstu nad postiženými místy a to srůstu mezi nástěnnou pohrudnicí a pohrudnicí pokrývající plíci, stahuje se dotyčná část hrudníku, menší se, mnohdy je značně deformována, při dýchání se opozďuje v pohybu.
Jedná-li se v těchto případech o rozšíření průdušek, bývá chrchlů odstraňováno ohromné množství, které jeví charakter, jako při rozšíření průdušek. Předpověď co do vyléčení jest nepříznivá, uzdravení jest vyloučeno. Léčení musí se týkati základní choroby.
Gymnastika dýchací, inhalace terpentinového oleje atd.

Hypostatický zánět plic
Vzniká následkem dlouhotrvajícího ustrnutí těla v jedné poloze, zejména v poloze na zádech, po operacích, zlomeninách kostí, u starých lidí, po tyfu a při rakovině orgánů. Následkem poruchy oběhu krevního v plicích vzniká nejprve překrvení dolních laloků;
v těchto překrvených místech usídlí se bakterie a způsobí zánětlivá ložiska v tkání plicní. Příznaky tohoto onemocnění, resp. této komplikace nemoci, jsou nepatrné a neurčité.
Nechuť k jídlu, kašel, nepatrné vykašlávání; horečka není příliš vysoká, dech bývá těžší, často se objevuje srdeční slabost. Nález poklepový a poslechový bývá v některých případech dosti neurčitý.
Léčení:  Často měniti polohu tělesnou, hojně větrati prostoru, v níž nemocný leží, omývati tělo zředěným lihem, vodoléčba, podávání prostředků, podporujících vykašlávání, při počínající slabosti srdeční kávu.

Chřipkový zánět plic
Vyskytuje se ve velkých epidemiích. Průběh bývá velice bouřlivý s horečkami přes 40° C, s blouzněním, s krvácením z plic. U třetiny do několika dnů smrt. Chřipka není jednotná nemoc, někdy převládají příznaky v plicích, jindy v břiše, jindy v mozku.
Někdo má kašel a rýmu a říká také, že má „chřipku”.

Prudký zánět plic katarální čili lobulární
U této choroby vyskýtají se pouze jednotlivá ložiska zánětlivá v plicích zaujímající pouze několik lalůčků a to ty, které jsou zásobovány společnou průduškou. Vzniká obyčejně z kataru průdušek.
Zvlášť disponovány k tomuto zánětu jsou děti po spalničkách, černém kašli, chřipce, záškrtu; vyskýtá se s oblibou při skrofulose a rachitis a u sesláblých starců.
Tento zánět vzniká následkem vdechnutí cizích těles nebo dráždivého plynu. Zhusta vyskytuje se v podruží vysilujících chorob, jako na př. po tyfu, spále, úplavici, malarii.. Tento zánět sídlí nejčastěji v dolních lalocích.
Jestliže ložiska zánětlivá nevytvářejí se jedním rázem, každé nové ložisko, které se objeví, bývá provázeno zvýšením tělesné teploty.
Příznaky a průběh : Počátek i celý průběh není tak bouřlivý jako u kruposního zánětu plic. Pouze nepatrná část případů jeví těžké příznaky, sdružené s deliriemi a mozkovými příznaky. Chrchle se těžko vykašlávají a jsou hlenohnisavé.
Poklep i poslech, je-li choroba v nepatrné míře vyvinuta, neskýtá žádného typického nálezu. U starců se mnohdy stává, že tato choroba probíhá bez horečky anebo se prozrazuje nepatrným zvýšením tělesné teploty. Starci tito naříkají na slabost a ospalost, snad někdy se kašel stupňuje.
Předpověď u silných lidí jest dobrá, toliko při zánětu plic, při chřipce, kalí předpověď zhusta se objevující slabost srdeční. U malých dětí a u starců jest předpověď vážná. Smrt nastává u těchto ochrnutím srdce. Často se objevuje po proběhlém tomto zánětu plic tuberkulosa plicní.

Léčení: Povzbuzovati činnost srdeční, vodoléčba, vlažné lázně, Priessnitzovy obklady atd.; čerstvý vzduch, inhalace glycerinu; proti slabosti srdeční kávu.

Poruchy oběhu krevního v plicích

Překrvení plic, záhať plic, zbubření plic (oedem), snět plicní (gangraena)

Městnání krve v oběhu plicním vyskýtá se zejména druhotně při srdečních vadách; zhusta se vyskytuje u nemocných sesláblých, kteří dlouho leží. Tyto části plic bývají prosáklé krví žilní, sklípky bývají někdy vyplňěny řídkou tekutinou, zbarvenou krví.
Počátek se prozrazuje těžkým dechem, který jest provázen chrčením, vykašláváním řídkého, zpěněného a krvavého chrchle. Při vyšetřování drobnohledem najdeme četné buňky, napiněné hrudkami zlatož1utého aneb hnědého barviva krevního.

Záhať plic (embolie,infarkt). Větve tepen plicních bývají zhusta ucpány vmetkem, který pochodí ze srdce (záněty nitroblány srdeční) nebo ze sraženiny krevní, jež se vytvořila v žilách., v pánví nebo na dolních končetinách.
Takovéto místo, postižené záhatí, bývá různě veliké; bývá tvaru klínovitého, kuželovitého. Záhať, která postihne některou větší větev plicní tepny, může býti provázena okamžitou smrtí.
Příznaky takovéto záhatě jsou: náhlý vznik, náhlá dušnost, kašel provázený vykašláváním krvavých chrchlů, bodavá bolest v místech, kde záhat’ vznikla.

Zbubření plic (oedem). Může vzniknouti v obou plicích anebo v části plic následkem stavění se krve. Plicní sklípky jsou naplněny řídkou, zpěněnou tekutinou, růžově zbarvenou. Příznaky zbubření plic jsou dosti typické.
Chrčivé dýchání, hojné vykašlávání výše jmenované tekutiny, těžký dech. Vyskytne-li se takovéto zbubření plic při zánětu plicním, při deliriích, bývá to známkou nepříznivou počínající agonie.
V případech těchto jest nutno vzpružiti organismus kafrovou injekcí, injekcí digalenu, pitím silné černé kávy; na prsa přikládáme hořčičné těsto; osvědčuje se pouštění krve.

Sněť plicní (gangraena). Sněť plicní vzniká tálovitým rozpadem záhatí postiženého místa, vdechnutím cizích těles, která nesou na svém povrchu mikroby, hnití působící, při rakovině, při provalení se hlízy z okolních orgánů a konečně usídlením se hnití působících mikrobů v zaníceném ložisku.
Vyskýtá se často u lidí starých, sesláblých, u pijáku. Postižené místo rychle se rozpadá, průdušky bývají proděravěny, nemocní vykašlávají ohavně páchnoucí, břečkovitou hmotu, špinavě hnědě zbarvenou. Chrchle nahromaděné v nádobě jeví tři vrstvy právě tak, jak jest tomu u rozšíření průdušek.
Horečky nebývá. Léčení:  Inhalace různých éterických olejů; v novější době byl navržen chirurgický zákrok.

Prudký zánět plic lalokový (kruposní)
Může postihnouti člověka v každém věku, ačkoli ve věku středním je nejčastější. Trpí jím obě pohlaví stejně. Vyskýtá se častěji v chladných měsících; snad při tom hraje jistou úlohu nastuzení. Rovněž některé krajiny vyznačují se častějšími případy.
Některá povolání jsou častěji jím postižena a to ta, kde je nutno pracovati v nečistých a málo větraných prostorách. Bývají to právě nejčastěji lidé, pracující v prašných atmosférách, v chemických továrnách, kde jest hojnost dusivých plynů, kysličníku dusíkatého, amoniak, chlor atd.
Často se vyskytuje u lidí, kteří náhodně nebo úmyslně ponořili se pod vodu (sebevrazi). Příčinou těchto zánětů není snad náhlé prochlazení těla vodou, nýbrž bývá to vdechnutí vody do průdušek a plic.
Voda pak právě tak jako cizí těleso chovající hojně choroboplodných zárodku vzbudí zánět plic. Jako příčina uvádí se i úraz. Ovšem úraz sám sebou k zánětu nestačí.
Patrně úrazem nastává poranění, porušení tkáně plicní, nastává výlev krevní a toto třeba nepatrné sedliště krve jest výbornou živnou půdou pro bacily, zpravidla se v plicích a průduškách vyskytující. Zánět plic vyskýtá se zhusta v podruží dlouho trvajících a vysilujících chorob.
Příčinou ve většině případů je tak zv. diplococcus. Tohoto mikroba možno nalézti hojně v rezavých chrchlech a možno jej dokázati pomocí barvení anilinovými barvivy a pomocí drobnohledu. Tento mikrob vyskýtá se pravidelně v cestách dýchacích, avšak nevzbuzuje žádných změn.
Změny zánětlivé nastávají teprve tehdy, když organismus oslabí se celkově nebo lokálně výše zmíněnými škodlivinami. Působením tohoto mikrobu tvoří se krvavý výpotek ve sklípcích plicních, tento výpotek se sráží a vyplňuje sklípky i malé průdušky.
Kdo jednou přestál zánět plic, nestává se snad imunním; zánět plic může se opakovati. Zánět plic kruposní jest choroba infekční, nakažlivá, může býti přenesena s osoby na osobu.

Pitevní nález. Celou chorobu možno rozděliti na několik stadií. V prvním stadiu nastává překrvení plic, sklípky plicní jsou naplněny čerstvým výpotkem, tím obsah vzduchu v plicích se zmenšuje.
V druhém stadiu výpotek se úplně sráží, takže plíce jest bezvzdušná, tuhá, na průřezu podobná játrům. V dalším stadiu ubývá překrvení, exsudát počíná se rozpouštěti a resorbovati, částečně se vykašlává. Průřez takovéto plíce v tomto stadiu má barvu více méně žlutavou.
Konečně nastává úplné rozpuštění, exsudát mizí, tkáň plicní se stává opět vzdušnou.

Příznaky a průběh. Zánět plic jeví ve většině případů typický průběh. Onemocnění zachvátí obyčejně rychle velikou část plic, nejčastěji dolení lalok. Zřídka pouze jeden lalok.
Začátek choroby je provázen třesavkou, půl hodiny až hodinu trvající, při tom nemocný jest značně skleslý, naříká na tlak na prsou; někdy objeví se náhle těžký dech, viditelné sliznice a pokožka obličeje i konce prstů bývají promodralé, nemocný naříká na bodavou bolest v boku, bolest se mluvením nebo kašlem zvětšuje, při pohledu na hrudník vidíme, že ona polovice hrudi, kde se v plíci zánět usídlil, vykonává menší pohyby, nemocný touto stranou dýchá povrchněji.
Na rtech zhusta se objevuje opar; tvrdí se o tomto oparu, že se vyskýtá na té polovině rtu, na které polovině hrudi se zánět usídlil. Již druhého dne od počátku onemocnění vykašlává nemocný hnědé chrchle, které se barvou podobají rezu nebo šafránu.
Od počátku choroby trpí nemocný vysokou horečkou 40-41° C a zrychleným co do počtu tepem.
Tento stav trvá zpravidla 5-7 dnů, ano i 11 dnů, pak nastane náhlý obrat. Teplota může rychle klesnouti (tak zv. kritické ukončení choroby); zpravidla nemocný se značně potí, cítí se sice slabým, avšak přece jen znamená značné zlepšení v chorobném stavu.
Jindy teplota tělesná neklesne náhle, nýbrž schodovitě blíží se normálu (lytické ukončení choroby). Často v průběhu choroby, ano ve vzácných případech i v rekonvalescenci nastává zastření smyslů, objevuje se delirium (delirium tremens u alkoholiků viz: Duševní choroby).
Povolaný lékař zjistí nad chorobnou plící typický nález poklepový i poslechový.

Předpověď choroby. U silných lidí jest předpověď příznivá, avšak vždycky jest nutno i v těchto případech pohlížeti na chorobu jako na nemoc těžkou. U starých nebo sesláblých osob dochází často k nebezpečné slabosti srdeční, která může býti příčinou smrti.
Nepříznivou předpovědí zpravidla vyznačují se ty případy, kde chrchle již od počátku jsou čistě krvavé. U alkoholiků, u nichž objeví se delirium tremens, jest předpověď od počátku choroby nepříznivá.
Podobné nepříznivou předpovědí vyznačují se případy osob, které trpí záněty ledvin nebo srdečními vadami; rovněž při rozedmě plic stává se předpověď nepříznivou.
Je-li zachváceno více laloků plicních, – nebo když rozpouštějí se výpotky pozvolna, zhoršuje se prognosa, ježto zpravidla nenastane úplné zhojení a na podkladě zánětu plic vznikají pak choroby plicní jiné.
Zánět plic kruposní zpravidla v každém případě je provázen suchým zánětem pohrudnice a právě tento zánět jest příčinou oněch bodavých bolestí. Vnikne-li původce choroby (pneumococcus). do oběhu krevního, může se usídliti a zhoubné působiti i ve vzdálených orgánech a může býti příčinou chorob těchto orgánů.
Tak na příklad může způsobiti zánět svalu srdečního, zánět nitroblány srdeční, zánět osrdečníku, zánět ledvin a zánět mozkových blan, atd.

Léčení. V každém případě je nutno sledovati činnost a zdatnost srdce. U lidí, u nichž je srdce slabší, jest nutno v době kritického poklesu teploty podávati vzpružující prostředky, jako silnou černou kávu, nějakou silnější lihovinu, šampaňské víno (jen u pijáku), kafr a digitalis.
Nemocný musí zachovávati naprostý klid na lůžku, nesmí povstávati, posazovati se ani mluviti. Co se týče diety, doporučuje se lehká, tekutá strava, mléko, vejce, šťáva z masa, šodo.
Bolesti bodavé, zejména na, počátku nemoci tišíme křenovou plackou nebo hořčičným papírem, Priessnitzovými teplými obklady. U lidí krevnatých, u nichž krevní tlak jest poněkud vyšší, doporučuje se s dobrým výsledkem pouštění krve žilou.
V každém případě onemocnění jest nutno, aby nemocný byl od počátku choroby pod lékařskou kontrolou. Žádné studené obklady.

Horský katar (horské asthma)
Na horách vyskýtá se u některých lidí zvláštní stav, podobný asthmatu. Bývá to zejména u osob, prodlévajících teprve krátkou dobu ve zředěnějším horském vzduchu. Jeví se těžkým dechem, bolestí hlavy, krvácením do sliznice i kůže, kašlem, který jest provázen řídkými chrchly.
Jako příčina uvádí se právě zředěný vzduch horský.

Senný katar (senné asthma)
Klinicky podobá se tato choroba velice asthmatu průduškovému. Zpravidla postihuje lidi, u nichž jest vytvořena jistá nervová disposice. Periferní nervstvo jeví značnou dráždivost. Vzniká vdechováním pelu kvetoucích rostlin, zejména travin.
Pel dýcháním zanese se na sliznici nosní, hrtanu a reflektorickým drážděním vyvolá záchvat. Senný katar vyskýtá se v době květu, nejčastěji v červnu.
Záchvat počíná intensivním katarem spojivek, rýmou, která jest provázena značně ztíženým dýcháním a všemi zjevy, jak jsme je nalezli u asthmatu bronchiálního. Doba záchvatu jest neurčitá. Někdy bývá teplota tělesná zvýšena.
Léčení: Vyhnouti se krajinám, kde kvete mnoho rostlin, vyhledati krajiny chladnější, zejména u severního moře, pobyt na lodi na širém moři. Novější dobou doporučuje se serotherapie, očkování.

Dýchavice čili asthma
Podotýkám předem, že často se zaměňuje asthma s rozedmou plic. Mezi oběma chorobami jest ohromný rozdíl. Asthma jest choroba, která neohrožuje života, kdežto rozedma plic jest spojena s nebezpečím života. Příčiny asthmatu nejsou s určitostí dokázány.
V mnohých případech jedná se o onemocnění dutiny nosní; bývají to zduřelé lastury, zduřená sliznice jejich, polypy nosní, které jsou často provázeny asthmatickými záchvaty. Asthma po odstranění nosní choroby nadobro zmizí.
V jiných případech však jakýkoli zákrok v dutině nosní nepřináší nemocným úlevy. Pravděpodobně jedná se při asthmatu o křeč svalstva průdušek, křeč bránice po podráždění hybného nervstva.
Příznaky: Člověk cítí se do posledního okamžiku úplně zdráv, počne intensivněji dýchati, pociťuje rýmu. Po těchto předzvěstných příznacích nastane zpravidla v noci asthmatický záchvat; nemocný pocítí tlak a sevření prsou, namáhavě dýchá.
Výraz obličeje jest úzkostlivý, bledý, někdy lehce promodralý. Vdech i výdech je namáhavý a děje se za účasti výpomocného svalstva dýchacího; výdech zpravidla bývá delší nežli vdech. Šelesty dýchací jsou provázeny na dálku slyšitelným pískáním a chrčením.
Vdech děje se převážně hrudníkem. Svalstvo krční bývá napjato, rovněž svalstvo břišní se napíná. Dýchání co do počtu i puls jsou zrychleny.
Když stav tento trval několik hodin ano i několik dní, mnohdy bez kašle a chrchlů, nastupuje kašel, provázený nepatrným vykašláváním vazkého hlenovitého chrchle a záchvat se končí.
V chrchlích najdeme zvláštní krystaly tak zv. Charcot-Leydenovy a bílé četné krvinky, jejichž tělo jest vyplněno zrnéčky, kyselými barvivy anilinovými intensivně se barvícími. Často najdeme již pouhým okem zvláštní spirálovité útvary.
Přiložíme-li ucho na hrudník a posloucháme při záchvatu, slyšíme podobné pískání a vrzání, které jsme slyšeli již na dálku. Tyto vedlejší šelesty zakrývají často pravidelný šelest dýchací. Hranice plic sníží se o 1-2 mezižebří, čili nastává hluboký stav bránice.
Z tohoto snížení hranice jest vidno, že se plíce rozšířily a zaujímají větší prostor v dutině hrudní; po záchvatu však toto rozšíření mizí. Když se záchvaty častěji opakovaly, může se v postižené plíci vytvořiti vleklá rozedma plic.
Záchvaty opakují se v různých, často i několik let trvajících pausách. Záchvat postihuje nemocného často, když dlí na určitém místě, v určité krajině; jakmile tuto krajinu opustí, nebývá sužován záchvaty.
Co se týče rozpoznání, přichází v úvahu tak tzv. srdeční asthma; avšak u tohoto zjistíme změny na srdci, kdežto u pravého asthmatu prúduškového nález srdeční jest úplně normální.
Předpověď. Záchvat sám není provázen snad nebezpečím života, vyléčení této choroby jest však nejisté.

Léčení.  U slabších mladších lidí doporučuje se pohyb na čistém vzduchu horském neb přímořském. Doporučuje se inhalace kyslíku. Prováděny i operace. Značně se nemocným uleví v tak zvaných pneumatických komorách. Doporučují se při asthmatu elektrické lázně.
Nemocní uzavrou se do zvláštních skříní a žárovkami osvětluje se povrch jejich těla. Nemocný nemá spáti pod peřinou, lépe jest, když spí pod přikrývkou, protože povlakem každé peřiny prochází prach z peří a tento prach značně dráždí průdušky, takže zpravidla se dostaví záchvat, když nemocný ulehne do peřin.
Při záchvatu jest nutno, aby nemocný ležel více šikmo, pololeže, polosedě. Této posice docílíme tím, že podložíme pod záda několik podušek (ovšem bez peří) nebo jsou k tomu účelu sestrojena zvláštní podpěradla.
Na hruď a na lýtka možno přikládati hořčičné těsto, ruce ponořiti do horké vody. Záchvat se dá zkrátiti nakuřováním a vdechováním kouře z různých zvláštních prášků nebo cigaret.