Nemoci žaludeční

Nemoci žaludeční

Žaludek jest vakovitý útvar, vložený mezi jícen a střevo. Širší část jest položena pod levým obloukem žeberním v levo od střední čáry, užší část v pravo od střední čáry. Dlouhá osa žaludku probíhá šikmo se shora v levo dolů na pravo. Tvar normálního žaludku jest různý. Může se nám jeviti ve formě obráceného písmene L nebo ve formě háčku; odtud název pro tento žaludek: žaludek udicovitý či syfonovitý. Může míti tvar býčího rohu nebo může míti podobu pískových hodin. Tam, kde ústí jícen do žaludku, jest vchod do žaludku (cardie); tam, kde přechází žaludek do střeva, umístěn jest vrátník (pylorus). Směrem nahoru a napravo jest tak zvané malé zakřivení žaludku, nalevo a dolů jest zakřivení velké a spodina žaludku. Celý žaludek jest pokryt pobřišnicí, která přechází i na ostatní orgány dutiny břišní. Žaludek jest umístěn v dutině břišní tak, že jeho 3/4 leží v levé polovici těla, 1/4 v pravé polovici. Sm’é:em nahoru hraničí s bránící a játry, směrem dolů s příčným tlustým střevem a s kličkami střeva tenkého. Směrem dozadu hraničí se slinivkou břišní, v předu přiléhá na nepravá žebra a přední stěnu břišní. Napravo stýká se s levým lalokem jaterním a se slezinou. Velikost žaludku závisí na in.dividuelních rozdílech, na pružnosti stěn a, napinění. Nejdelší průměr měří při středním napinění 25    30 cm, příčný průměr na nejširším místě 8    12 cm. Vyprázd-

něný žaludek měří 18-20 cm (nejdelší průměr), nejširší průměr 7-8 cm. Žaludek může pojmouti různé množství obsahu; vyjádřeno v litrech může pojmouti 4-2 litry tekutiny. Tlouš’tka stěny žaludku je závislá na pružnosti a rozpětí; při mírném rozpětí měří stěna 3 mm. Stěně přibývá na tlouštce směrem ke vrátníku. Stěna žaludeční jest tvořena zevně z povlaku pobřišnice, pod touto jest umístěna střední vrstva, složená z hladkého svalstva, vnitřní vrstva tvořena jest sliznicí. Svalstvo jest uspořádáno jednak podélně, jednak příčně. U vrátníku vrstva svalová jest nejmohutn.ější. V místech vrátníku tvoří vrstva svalová kruhovitý prstenec svalový, který vyklenuje se poněkud do nitra; jest to tak zvaný svěrač vrátníku. Povrch sliznice jeví u prázdného žaludku podélně a příčně uspořádané záhyby, Pasy. Těmito záhyby vznikají ohraničená vpadléjší políčka, mezi těmito políčky vidíme lehce vystupovati malé ploché kopečky. Je-li žaludek rozepnut, zmizejí všechny tyto nerovnosti a sliznice je úpině hladká. Ve sliznici žaludeční jsou uloženy četné žlázy. Stěny žaludku jsou zásobovány četnými cévami krevními. Stěna žaludeční je protkána hojnými vlákénky nervovými.

Úkolem žaludku je trávení. Na tomto úkolu, zúčastňuje se žaludek v několikerém směru: 1) Vylučuje trávící šťávu žaludeční, směs to kyseliny solné a pepsinu. 2) Činností svalovou. 3) Vstřebáváním jistých tekutých látek.

Všimněme si fysiologie trávení. Při trávení jedná se o velice složitý pochod. Zuby, dásněmi a jazykem rozmělněná potrava čili jak prostě říkáme rozkousaná potrava doznává již v dutině ústní první chemické přeměny. -V ústech totiž působením zvláštního fermentu (ptyalinem zvaného) vylučovaného slinami mění se škrob potravy v cukr, tak zvanou maltosu, dextrosu. Z úst přichází potrava jícnem do žaludku, kde přítomná kyselina solná zruší účinek slin a ptyalinu, ježto tento může působiti přeměnu škrobu toliko v alkalickém (zásaditém) prostředí. V žaludku nastává důkladné rozmělnění a promísení potravy. Nastává další trávení. V žaludku přeměňují se bílkoviny potravin vlivem pepsinu za přítomnosti kyseliny solné v bílkovitou látku, kterou nazýváme peptonem. Účinkem šťávy žaludeční se mléko v žaludku sráží a tuk štěpí v mastné kyseliny a glycerin. Takto změněná potrava pohybem a stahováním žaludku (peristaltika) prochází vrátníkem do dvanácterníku. Tato změněná potrava v žaludku jest reakce kyselé a zove se chymem. V žaludku nastává nepatrné jen vstřebávání kyseliny uhličité, alkoholu, cukru, dextrinu, peptonu, kyseliny solné. Do dvanácterníku ústí dvě velké žlázy, játra a slinivka břišní. Šťáva těchto žláz (žluč a šťáva ze slinivky břišní) a pak šťáva, vylučovaná ze žláz uložených přímo ve sliznici dvanácterníku, reaguje zásaditě. Těmito šťávami zneutralisuje se kysele reagující chymus a potrava podléhá dalšímu trávení. Ve šťávě slinivky břišní najdeme tak zvaný trypsin, zvláštní to látku, která tráví bílkoviny při zásadité reakci. Vzpomeneme-li si, že pepsin tráví v kyselé reakci, jak nahoře bylo řečeno, dokonává se trypsinem trávení bílkovin v alkalické reakci i vzniká tímto trávením pepton. Vedle trypsinu chová šťáva slinivky břišní enzym diastatický, látku trávící škroby, tak že přerušené trávení škrobů v žaludku je dokonáváno ve dvanácterníku působením šťávy slinivky břišní. Všecky uhlohydráty mění se v maltosu resp. dextrosu a konečně v glykosu (hroznový cukr). Tuk ve dvanácterníku štěpí se v mastné kyseliny a glycerin. Současně je tuk emulgován (t. j. rozptýlen v jemné kapky).

Současně s touto fermentativní přeměnou potravy nastává v tenkém. střevě přeměna pomocí přítomné flory bakterielní. Tato bakterielní účast týká se hlavně uhlohydrátů, tvoří se kyselina octová, máselná, alkohol, kyselina uhličitá a vodík. Tenké střevo nadáno jest velikou resorbční schopností (dovede vstřebávati přeměněnou potravu), takže do tlustého střeva přicházejí jen nepatrné zbytky potravy a v tlustém střevě hromadí se nestravitelné neb nepotřebné zbytky, určené k vyloučení z těla. V tlustém střevě dochází dodatečně k nepatrnému vstřebávání zbývajících bílkovin (15%), uhlohydrátů a vody.

Hlavním úkolem tlustého střeva jest pomocí přítomných bakterií přeměniti zbývající bílkovité látky v indol, skatol atd.

V tlustém střevě se rozkládají a kvasí zbytky uhlohydrátů. Vyloučením zhoustlých výmětů, sestávajících hlavně z nepotřebných zbytků jídel a mikrobů, jest ukončeno složité a pro tělo mnohdy namáhavé trávení.

Šťáva žaludeční pochází ze všech žlaz sliznice žaludeční. Vylučování šťávy žaludeční nastává tehdy, když sliznice jest podrážděna potravou. Na lačný žaludek, je-li organismus v klidu, se šťáva nevylučuje, a když, tedy v nepatrné míře. Vylučování žaludeční šťávy děje se na popud nervový. Proto může nastati vylučování šťávy žaludeční následkem duševních vlivů na př. pohledem na jídlo. Ve šťávě žaludeční jsou důležité složky: kyselina solná a dva fermenty. Jeden z fermentů, nazvaný pepsin, Působí u přítomnosti kyseliny solné na bílkoviny. Bílkoviny účinkem pepsinu mění se ve skladbě a ve složení, mění se v látku, schopnou vstřebání, mění se v pepton (peptonisace). Druhý ferment, tak zvaný labferment, vyznačuje se schopností srážeti kaseinové látky mléka.

Pohyby žaludeční odehrávají se bez našeho vědomí, my nemůžeme na ně nikterak svou vůlí působili. Pohyb děje se postupně a jako vina proběhne od ústí jícnu do žaludku směrem k vrátníku. Tímto pohybem neustále se opakujícím nastává rozmělnění a promísení potravy se šťavou žaludeční. Žaludek může vstřebávati obsah tekutý, ovšem toto vstřebávání děje se v daleko menší míře než je tomu ve střevě.

Rozpoznání chorob žaludečních. Vedle důkladného vyptání se nemocného na jeho obtíže, po případě na choroby v příbuzenstvu i choroby předchozí, podrobujeme nemocného názoru (inspekci), póhmatu, poklepu a poslechu. Při vyšetřování nutno zjistiti i činnost žaludeční co se týče vylučování travných šťav a co se týče pohybů. Nutno tudíž vyše-

třovati obsah žaludeční a nutno přesvědčiti se různými způsoby, nejlépe Roentgenovými paprsky, o pohybech žaludku.

Když jest žaludek naplněn plyny buď přirozeně neb uměle, vystoupí a na stěně břišní rýsuje se velké zakřivení žaludku.

Pohmat, který provádíme buď v stoje nebo nejčastěji v leže, vyžaduje, aby stěny břišní nebyly příliš napjaty. Z toho důvodu jest vyšetřování výhodnější a příjemnější pro nemocného i lékaře, když nemocný leží na zádech, nohy maje ohnuty v kolenou a když dýchá zhluboka otevřenými ústy. Při pohmatu zjistíme někdy určitou bolestivost na určitém místě. Z této bolestivosti můžeme usuzovati na přítomnost vředu žaludečního. Vykonáváme-li hmatající rukou krátké a rychlé nárazy v krajině žaludeční v levo od pupku a, je-li v žaludku vzduch nebo plyn a současně tekutina, zdaří se nám vyvolati slyšitelný šplíchot. Člověk zdravý po napití tekutiny slyší tento šplíchot sám, na př. při rychlejší chůzi, při rychlém obratu anebo při uléhání na lůžko.

Ze šplíchotu usuzujeme na velikost žaludku, na rozšíření žaludku.

Vyšetřování žaludku, co se týče názoru, pohmatu a poslechu, může se díti na žaludku nepřipraveném nebo na žaludku připraveném. Žaludek nepřipravený vyšetřujeme, aniž bychom zaváděli nějakých látek do něho a aniž bychom nějak uměle působili na obsah nebo stěny žaludeční. Vyšetřujeme žaludek buď prázdný nebo si jej připravíme k vyšetření, zavádíme do něho určité látky. Abychom si učinili žaludeční hranice přístupnějšími, rozpínáme uměle žaludek a to tím způsobem, že necháváme nemocného píti postupně vlažnou pitnou vodu po částkách; po každém napití stanovíme poklepově hranici žaludku i hranici hladiny tekutiny. Nebo podáme nemocnému šumící prášek. Kyselina uhličitá značně rozepne žaludek, takže se úpině rýsuje skrze stěnu břišní a tím se stává přístupnějším. Žaludek možno rozepnouti ještě tím způsobem, že zavedeme do žaludku měkkou sondu žaludeční a touto vháníme do něho zvláštním balonkem vzduch. I tento zákrok zavedení a napinění žaludku vzduchem může vykonávati toliko lékař. Velice důležitým pro rozpoznání nemoci jest vyšetřování činnosti žaludeční; tímto způsobem můžeme se přesvědčiti o vylučování šťávy žaludeční, můžeme se přesvědčiti o pohybech žaludečních. Toto vyšetřování opět jest úkolem lékařů, ne snad laiků. Abychom zjistili chemickou skladbu šťávy žaludeční anebo obsah žaludeční, jest nutno zavésti do žaludku sondu žaludeční, která byla popsána při chorobách jícnu; liší se od ní toliko tím, že jest vždycky opatřena otvory, okénky na konci, který vniká do žaludku a jest tenčí nežli sonda, kterou stanovíme překážky neb zúžení jícnu. Tato sonda je opatřena krátkou asi 5 cm dlouhou skleněnou vložkou, na druhý konec této vložky nastrčíme krátkou trubici kaučukovou, která souvisí s čerpadlem žaludečním, s nálevkou skleněnou a tak dále. Před zavedením nutno nemocného upozorniti na naše počínání a zároveň ho uklidniti, že výkon, který konáme, není nijak nebezpečný a že se může beze strachu tomuto výkonu podrobiti. Zavádíme tuto sondu žaludeční nejčastěji tak, že nemocného posadíme na židli, vyzveme ho, aby se opřel o opěradlo židle, a, aby se snad nebál zadušení, protože sondy nezavádíme do průdušnice a že zadušení jest nemožné z toho důvodu, poněvadž sonda má otvor, tak že i kdybychom ji zavedli do průdušnice, mohl by nemocný sondou dýchati. Vyzveme ho, aby podržel podanou misku nebo nádobu na vytékající sliny, po případě zvrácený obsah, a vyzveme ho, aby tuto nádobu držel oběma rukama. Tím zamezíme, že nám nemocný nebrání v zavádění sondy. Zavedeme-li sondu žaludeční, opatřenou čerpadlem, do žaludku v době, kdy jest žaludek prázdný (ráno před snídaní) a pokoušíme-li se vyčerpati obsah, tu u žaludku normálního nevyčerpáme buď žádného obsahu, nebo vyčerpáme čirý, lehce kysele reagující .obsah. V obsahu nenajdeme žádných zbytků jídel, někdy přimíšeno bývá trochu hlenu. Jestliže se nám podaří při tomto čerpání vyčerpati něco zbytků jídel, na př. z předešlého dne, můžeme usuzovati z těchto zbytků, že pohyb žaludeční neděje se správně, následkem tohoto nedostatečného pohybu hromadí se pokrmy v žaludku a my můžeme souditi na ochablost žaludečních stěn. Když zbytků jídel takto vyčerpaných je značné množství, po případě jsou to zbytky jídel, která byla požita před několika dny, možno souditi na zúžení vrátníku, na rakovinu žaludku, na rozšíření žaludku a jizvy po vředech žaludečních. O činnosti žaludku musíme se přesvědčiti ještě, kterak se chová po požití jídla. Podáváme za tím účelem tak zvanou pokusnou snídani, která se skládá ze 400 gT neslazeného, prostředně silného čaje, beze všech příměsí koňaku, rumu, citronu atd. K tomuto čaji nemocný pojí 40 gr obyčejného chleba — ne housky ani jiného pečiva. Tuto pokusnou snídani musí nemocný snísti na lačný žaludek; když jsme se přesvědčili vyčerpáním, zdali nezbývají nějaké zbytky jídel v žaludku, nemocný požije tuto snídani, nejlépe v ranních hodinách. Čaj nesmí býti příliš horký, poněvadž horký čaj musí se píti pomalu, a mohlo by se státi, že by čaj pomalu vypitý se strávil a odešel ze žaludku do střeva, takže bychom při čerpání nevyčerpali žádného obsahu. Chleba musí nemocný jísti mezi pitím čaje a důkladně jej rozkousati, tak aby vznikly malé kousky. Když nemocný tuto snídani požil, čekáme 3/4-1 hodinu, kdy nastává nejčilejší vyměšování šťáv žaludečních, a po této době zavedenou sondou vyčerpáme žaludeční obsah, tuto požitou pokusnou snídani. Vedle snídaně možno za týmž účelem používati tak zvaného pokusného obědu. Obsah po snídani získaný nutno procediti filtračním papírem a v tomto filtrovaném obsahu určujeme volnou i vázanou kyselinu solnou. Z množství kyseliny pak možno souditi na přílišnou kyselost nebo malou, po případě žádnou kyselost žaludeční šťávy. Tuto kyselost šťávy žaludeční určujeme jednak různými reagenciemi, jednak titrací, tak že přesně v gr nebo v Vo máme množství kyseliny vyjádřeno. Vedle kyseliny solné hledáme a zjišťujeme kyseliny jiné, kyseliny vznikající kvašením, tak zvané fermentativní kyseliny. Z těchto nejdůležitější je kyselina mléčná. Najdeme-li v obsahu kyselinu mléčnou, svědčí to s velikou pravděpodobností pro rakovinu žaludeční. Obsah žaludeční nutno vyšetřovati i drobnohledně a možno z tohoto drobnohledného nálezu usuzovati na přítomnost vředu žaludečního, rakoviny, na choroby jaterní, na rozšíření žaludku atd. Důležito jest v obsahu žaludečním zjistiti přítomnost krve. Krev ve větším množství již pouhým okem se dá dokázati, ježto dodává obsahu žaludečnímu zvláštního vzhledu. Barva obsahu prozrazuje přítomnost krve. Obsah má vzhled tmavý, černý, dehtovitý, čokoládový anebo jako ssedlina černé kávy. Zpravidla takto přeměněný obsah žaludeční svědčí pro přítomnou rakovinu žaludeční. Někdy jest však příměs krve v obsahu tak nepatrná, že pouhým okem nelze krve dokázati; v těch případech jest nutno vykonati patřičné zkoušky chemické, drobnohledné atd., abychom zjistili přítomnost krve. Velmi pohodlně možno vyšetřovati žaludek téměř ve všech jeho funkcích pomocí R o entg eno v ých papr sk ů. Jest nutno žaludek nejprve napiniti kontrastnou látkou, abychom si jej učinili viditelným. Můžeme z nálezu učiněného pomocí Roentgen.ových paprsků usuzovati na vylučování šťávy žaludeční, na přítomnost nebo scházení kyseliny solné ve šťávě žaludeční, na pohyb žaludku, na tvar a velikost jeho, na přítomnost vředů žaludečních a na přítomnost nádorů neb rakoviny.

Nemoci žaludeční počítáme k nejčastějším chorobám. Vyskýtají se v každém věku. Jako příčiny možno uvésti, že většina chorob jiných orgánů vzbudí současně i poruchy v činnosti žaludeční. Nejčastější příčinou chorob žaludečních bývá nesprávná výživa, přeplňování žaludku jídlem a nápoji, požívání příliš ostrých a kořeněných jídel, nedostatečné kousání a polykání velkých soust. Z toho důvodu často při chorobách chrupu shledáváme obtíže žaludeční. Příliš tučná, těžko stravitelná strava, nestřídmé požívání alkoholických nápojů, kávy, čaje, zkažených jídel bývají příčinou poruch žaludečních. Nutno obviňovati i nestřídmé kouření. Nepravidelně požívané jídlo, nevhodná teplota jídel a nápojů, spolykaná cizí tělesa, poranění následkem úderu ze zevnějška jsou dalšími příčinami. Někdy počnou se objevovati obtíže žaludeční následkem nošení nevhodných šatů, šatů stahujících příliš v pase. Choroby žaludku vyvinují se v podruží chorob jiných, třebas vzdálenějších orgánů se týkajících, na př. při nemocech plic, srdce, ledvin, nervového ústrojí, při bledničce, chudokrevnosti, tuberkulose a cukrovce, při nemocech jater a střev. Tyto obtíže žaludeční, svádí často okolí k chybnému posuzování choroby. Okolí i nemocný pomýšlejí na chorobu žaludeční a netuší, že vlastně žaludek trpí následkem jiné choroby základní, mnohdy i smrtelné. Obtíže žaludeční, vyskytující se zhusta při tuberkulose plic neb srdce, zastrou obtíže choroby základní. Okolí i nemocný přichází k lékaři pouze s obtížemi žaludečními, o srdci neb plicích se vůbec nezmiňují. Z toho důvodu jest nutno vždycky konsultovati lékaře, jenž pak svým vyšetřením zjistí chorobu základní, chorobu srdce, plic atd. Zpravidla takovýto nemocný nesouhlasí s rozpoznáním lékařovým a žádá o radu lékaře jiného, jen aby své tvrzení potvrdil. Teprve když se objeví ostatní příznaky, svědčící pro chorobu jiných orgánů, pozná, že první lékař správně posuzoval chorobu.

Příznaky a obtíže chorob žaludečních. Nechutenství jest jedním z prvních příznaků chorob žaludečních. Ovšem tato nechuť nedoprovází snad všechny nemoci žaludeční. Někdy vyskytnou se choroby žaludeční, které naopak provázeny bývají velikou chutí. Toto zvýšení nastává při nadbytku šťávy žaludeční, při rozšíření žaludku, při nervosách žaludku. Někdy jest chuť k jídlu normální, avšak nemocný odpírá přijímání potravy, nejí pouze ze strachu před obtížemi, jež vznikají po jídle. Někdy jest vyslovená nechuť pouze k určitým jídlům, jako na př. při rakovině žaludku vůči masité stravě. Jindy se nemocnému hnusí téměř každé jídlo. Při nemocech žaludečních pociťují často postižení fádní chuť v ústech, hořkou, nakyslou atd. Nemocní mají pocit pinosti žaludku, tíže v žaludku, pocit tlaku a bolesti. Tyto obtíže mohou se objevovati na lačný i piný žaludek. Mohou se vyskytovati ihned po jídle anebo až za několik hodin. Mluviti o křečích žaludečních při udávání obtíží žaludečních jest dosti nejisté. Zpravidla když nemocný pociťuje kolikovité bolesti v krajině žaludeční, nejde o žaludek, nýbrž o žlučník, jenž je chorobný. Často se soudí na chorobu žaludeční z povleklého jazyka. Z povleklého jazyka souditi na onemocnění žaludku není správné a jsou mnozí vyhlášení lékaři, kteří považují takovéto počínání za nedbalost. Často se pozoruje u chorob žaludečních říhání, to jest stoupání plynů ze žaludku jícnem do hltanu a do úst. Odchod těchto plynů z hltanu do dutiny ústní bývá provázen zvláštním, na dálku slyšitelným šelestem, jemuž právě říkáme říhání, krkání. Plyny, mohou vznikati kvašením obsahu žaludečního, nebo jsou to plyny z minerálních vod, piva, sodovky anebo spolykaný vzduch současně s jídlem. Jedná-li se o spolykaný vzduch, jest tento plyn říháním uvolněný bez zápachu nebo má zápach snědeného jídla. Jedná-li se o plyny v žaludku kvašením vznikající, mají tyto zvláštní žluklý neb hnilobný zápach. Částečky jídla, které vniknou někdy s tímto plynem do úst, chutnají kysele, hořce aneb, kvasí-li potrava v žaludku, nabývají zvláštní odporné kyselé chuti (rakovina žaludku, rozšíření žaludku).

Pálení žáhy. Jest to stoupání kyselé šťávy ze žaludku jícnem do dutiny ústní. Při tom nemocný pociťuje v žaludku, jícnu neb hltanu palčivý pocit. Tento pocit bývá někdy bolestný a objevuje se při zmnožení kyseliny solné ve šťávě žaludeční. Pálení žáhy vyskytuje se tu a tam i u normálního žaludku. Ovšem, toto občasně se vyskytující pálení žáhy nemá žádného významu. Významu nabývá teprve tehdy, když se objevuje pravidelně a často, téměř po každém jídle.

Většina chorob žaludečních prozrazuje se zvracením, projevujícím se občasným yyprázdňováním obsahu žaludečního ústy. Vyznačuje se různou intensitou a různě se často opětuje. Může se dostavovati na lačný žaludek anebo toliko po jídle. Nemusí býti příznakem chorob žaludečních, může se na př. objevovati i při nemocech mozkových, krvácení do mozku, úrazech postihujících lebku, při nádorech mozku, zánětech mozkových blan. Jedná-li se o takovýto podružný zjev při nemocech mozkových, nebývá provázeno zvracení onou ošklivostí jako je tomu u chorob žaludečních. Když nemocný v takovém případě obsah zvrátí, pociťuje ihned chuť na jídlo a hned se zpravidla pouští do jídla. Toto zvracení může se vyskytnouti při různých otravách. Jedy požité působí buď přímo na žaludek nebo působí na nervová ústředí v mozku. Z toho důvodu jest nutno, při každém zvracení nemocného důkladně vyšetřiti. Aby obsah žaludeční prošel jícnem do úst, musí se nejprve žaludek stisknouti bránící, svalstvem stěny břišní, a pak teprve zpravidla nastává otevření ústí jícnu do žaludku a tímto složitým aktem vytlačuje se obsah ze žaludku do jícnu. Na jícnu pak nastává zpětný pohyb, tudíž opačný než s jakým jsme se setkali při polykání. Ježto se tento pohyb děje bez naší vůle, tedy samovolně, nemůžeme působiti na zvracení; když se snažíme zadržeti tento pohyb vůlí a chceme-li násilně potlačiti zvracení, podaří se to toliko do jisté míry. Když pak tlak sevřených soust přemůže křečovitě se stahující svalstvo jícnu, vyhrkne náhle pod značným tlakem obsah z úst ven. Při prázdném žaludku zvrací se pouze šťáva žaludeční, hlen, sliny a žluč. Žluč dodává zvrácené tekutině zelenavého zbarvení a hořké chuti. Při některých těžkých nemocech žaludečních může se zvraceti krev, hnis i lejno (miserere). Lejno zvrací se tehdy, když vznikne náhlé uzavření střeva nádorem, jizvou a tak dále; tu obsah střevní nemůže odcházeti normální cestou směrem ke konečníku, nastává značné dráždění hladkého svalstva střeva i žaludku, obsah posunuje se do žaludku a z tohoto jícnem do úst. Takovéto zvracení lejna jest tedy vždycky příznakem neprůchodnosti střevní.

Choroby žaludeční často sdružují se se zácpou anebo průjmy. Při chorobách žaludečních zpravidla trpí i střeva.

Dříve nežli přikročím k vlastním chorobám žaludečním, jest nutno zmíniti se o výkonnosti žaludku. Výkonnost žaludku může při různých nemoceh žaludečních trpěti, může býti snížena, avšak může býti i zvýšena. Změny ve vylučování šťávy žaludeční projevovati se mohou zvýšeným vylůčováním šťávy žaludeční, ale mohou se projeviti i snížením tohoto vylučování. Zpravidla, když jde o zvýšené vylučování šťávy žaludeční, vylučuje se současně mnoho kyseliny solné. Tímto překyselením šťávy žaludeční nastává dráždění sliznice a nemocný zpravidla pociťuje tlak, který se může stupňovati až v pocit bolestný. Tyto pocity- klade nemocný obyčejně do krajiny žaludeční, avšak někdy promítá tento pocit až do zad mezi lopatky podle páteře. Nemocní zpravidla trpí pálením žáhy a kyselým říháním. Obtíže při zvýšeném vylučování kyseliny solné objevují se nějakou dobu po jídle a to tehdy, když vylučování šťávy žaludeční dosáhlo svého vrcholu, to jest jedna až půldruhé hodiny po jídle. V případech, kde se vylučuje více kyseliny solné na lačný žaludek, pociťuje nemocný obtíže před jídlem a naopak, když něco pojí nebo vypije, obtíže se mírní z toho důvodu, ježto se šťáva žaludeční zředí, tím se zředí i přítomná kyselina solná a tak ono dráždění sliznice přestává. Opak zvýšenému vylučování šťávy žaludeční jest její snížené v yluč o v án í. Zpravidla vylučuje se i méně kyseliny solné; tato někdy v takových případech ve šťávě žaludeční úpině schází. Snížené vylučování šťávy žaludeční a kyseliny solné probíhá někdy po jistou dobu bez zřetelných obtíží. Bývá to tehdy, když střevo převezme trávení pokrmů. Ovšem po nějaké době počne trpěti i střevo a obtíže se dostaví. Zmenšené vylučování šťávy žaludeční může nastati následkem zánětlivých změn ve sliznici žaludeční nebo následkem nervových vlivů (viz níže). Činnost žaludku může býti změněna ještě jiným způsobem. Pohyby, které žaludek automaticky vykonává, dějí se čileji nebo se dějí líněji. Čilejší pohyby žaludku nastávají při křečovitých stazích svalstva žaludečního. Tato křeč může se týkati svalstva celého žaludku nebo toliko jisté části žaludku, na př. svěrače vrátníku (viz níže). Jedná-li se o líné pohyby, nastává nedostatečné promísení a rozmělnění potravy se šťavou žaludeční a následkem tohoto úkazu vznikne neúpiné trávení pokrmů. Pokrmy prodlévají d,éle v žaludku a zpravidla kvasí. Toto prodlévání jest způsobeno tím, že potrava není v patřičné době vytlačována do střeva. Tímto hromaděním potravy v žaludku dochází k jeho rozšíření. Rozkladné látky vznikající z tohoto městnání a kvašení působí dráždivě na sliznici a tvoří se druhotné katarální změny na sliznici žaludeční a z toho plynoucí obtíže žaludeční: tlak po jídle v krajině žaludeční, bolesti po jídle, říhání, pálení žáhy i vrhnutí. Svalstvo i stěna žaludeční může následkem výše zmíněných změn ochabnouti. Toto ochabnutí může nastati následkem nedostatečné výživy stěny žaludeční, jak se setkáváme s tímto zjevem při tuberkulose a chudokrevnosti. Obtíže, které tím vznikají, podobají se zcela obtížím vznikajícím následkem líných pohybů žaludečních. Výsledek této poruchy jest rozšíření žaludk u. Druhotně se pak vytvářejí změny zánětlivé na sliznici žaludeční. Poruchy, týkající se vylučování šťávy žaludeční a pohybů, mohou se sdružovati a tímto sdružováním vznikne řada příznaků, takže celkový obraz choroby se značně zpestří.

Abychom se uvarovali chorob žaludečních, v prvé řadě musíme dbáti, aby žaludek nebyl příliš přetěžován nestravitelnými pokrmy a výživnými látkami. Z toho důvodu jest nutno znáti cenu jednotlivých výživných látek a cenu potravy z těchto látek složené. O tom viz část dietetickou.

Kolegové hledají:

  • co vylučuje stěna žaludku

Leave a Reply