Důležitou činnost, kterou nazýváme kašlem, klademe mezi fysiologickou a pathologickou funkci. Tato činnost vzniká reflektoricky a podnět ke kašli vychází jednak z periferie, jednak z ústředí, které jest uloženo v prodloužené míše.
Reflektorické popudy jdou bloudivým nervem. Podráždění sliznice a v ní uložených nervů hrtanu, průdušnice, vzbudí kašel. Zejména jsou dráždivy v tomto smyslu zadní stěna průdušnice a místo, kde se průdušnice dělí ve velké průdušky.
Chorobné změny v těchto místech, např. tlak zvětšených mízních uzlin průduškových u dětí, podmiňují úporný, trvalý a suchý kašel.
Kašel může vzniknouti reflektoricky při podráždění pohrudnice, při změnách orgánů dutiny břišní (jater, sleziny, žaludku, těhotné dělohy, nádorů v dutině břišní).
Ovšem značnou úlohu hraje asi při tomto kašli mechanické působení na bránící. Kašel skládá se ze tří pohybů,
1) Předcházející kašli hluboký vdech.
2) Rychlý pohyb a stah výdechového svalstva při zavřených hlasivkách. Tím vznikne ono výše zmíněné napětí vzduchu v cestách dýchacích.
3) Rychlé otevření hlasivek a uniknutí stlačeného vzduchu z cest dýchacích navenek.
Ježto se proudem vzduchovým odstraňují, vykašlávají cizí tělesa, bakterie, nutno kašel považovati za ochranný prostředek, právě tak jako buňky opatřené mihavými řasinkami a vylučování hlenu.
Těmito třemi zařízeními odstraní se škodlivá cizí tělíska neb zplodiny v cestách dýchacích.
Možno říci, že každý déle trvající kašel, který není snad způsoben krátce trvajícím podrážděním následkem vdechnutí cizího tělesa, svědčí o trvalém dráždění v cestách dýchacích a jest nutno považovati takovýto kašel za zjev chorobný.