Choroby jícnu

Jícen tvoří útvar rourovitý, spojující dutinu ústní a hltan se žaludkem. U dospělého člověka měří jícen 25 cm. Stěny jícnu jsou v klidu na sebe přiloženy, takže otvor v jícnu objeví se teprve tehdy, když jím procházejí polknutá sousta nebo plyny. Jícen probíhá téměř rovnoběžné s páteří směrem dolů do dutiny hrudní a dutiny břišní. Průběh jeho na-krku: jest umístěn mezi průdušnicí a páteří, v hrudníku je umístěn poblíž srdečnice. Proniká bránicí do dutiny břišní a 2-3 em pod bránící ústí do žaludku. Stěna jícnu jest složena ze dvou vrstev. Vnitřní vrstva je tvořena sliznicí a na tuto zevně připojuje se dosti mohutná vrstva svalová. -Úkolem jícnu jest sežvýkanou potravu dopraviti z hltanu do žaludku. Tento děj polykací projevuje se tak, že sousto, jazykem do hitanu dopravené, sesune se stažením svalstva hltanu do počátku jícnu. Tím se podráždí pleteň nervová i svalstvo jícnu, toto svalstvo stáhne se bez našeho vědomí nad soustem a pokračuje směrem k žaludku, takže stažení proběhne postupně jícnem jako vina od shora dolů k žaludku. Pod tímto staženým místem posunuje se tudíž spolknuté sousto, až vnikne konečně do žaludku. Toto stahování jest působeno hladkým Svalstvem, z něhož se právě stěna jícnu skládá. Posunování sousta jest umožněno tím, že sliny z dutiny ústní obalí úpiné sousto; k tomuto navlhčení sousta přispívá i hlen, který se vylučuje ze žlaz ve sliznici jícnu uložených. Účast slin a hlenu přichází zejména v úvahu při polykání pevných soust. Menší, ba možno říci nepatrnou úlohu mají •sliny i hlen při polykání tekutin. Tekutiny stékají snadno jícnem do žaludku, při tom nastává stahování jícnu obdobné jako při polykání pevných soust.

S chorobami jícnu nesetkáváme se příliš často. Onemocnění jícnu působí zpravidla postiženému mnoho a nepříjemných obtíží. Nejen těžká onemocnění působí tyto obtíže, nýbrž již nepatrné chorobné změny v jícnu jsou provázeny značnými obtížemi a to z toho důvodu, že sousta chorobná místa značně dráždí, působí bolesti a nemocný ze strachu před bolestí raději nejí. Nemocný raději hladoví a tím právě trpí značně celkový stav nemocného, nemocný Slábne a hubne. Těžší, vážnější choroby jícnu sledovány jsou jiným nebezpečím a to tím, že chorobný proces může snadno přejíti do okolí na orgány k životu nezbytné a způsobiti v nich druhotně chorobně změny. Tyto chorobné změny mohou přejíti na příklad na průdušnici, plíci, srdečnici atd. a bývají pak často příčinou smrti. Nepatrná část chorob jícnu jest vrozena, ostatní jsou větším dílem získané. Choroby jícnu možno rozděliti ve dvě skupiny. Jedna skupina týká se chorob stěn jícnu, druhá týká se nervstva, které jícen ovládá. Do prvé skupiny čítáme zánětlivé změny sliznice, vředy, nádory, zúžení jícnu příp. rozšíření téhož, poranění stěn jícnu, způsobené nejčastěji polknutím ostrých, cizích těl es. Tato poslední možnost může se v některých případech státi nemocnému osudnou a to tehdy, když ostré těleso proděraví stěnu jícnu a v okolí způsobí zpravidla hnisavé záněty.

V následujícím pojednáme v krátkosti o nejdůležitějších chorobách jícnu.

Prudký a vleklý katar jícnu

Někdy nastane tento katar po požití ostrých dráždivých jídel. Daleko častěji tvoří se tento katar následkem poleptání, když nemocný požil buď náhodně neb úmyslně tekutin, které leptají, na př. kyseliny sírové, solné, sublimátu, lysolu atd. Nebo tvoří se následkem popálení sliznice při polknutí horkých jídel. Může se vy– tvořiti následkem působení cizích těles, při polknutí kůstek z ryb anebo úlomků kostí. Poleptání a popálení vyvolávají mnohdy malá krvácení ve sliznici, takže se vytvářejí trhlinky neb sliznice jest úpině odumřelá, tvoří se vředy, hluboko sahající, mnohdy až na vrstvu svalovou. Není-li tato porucha příliš veliká, nastává zhojení; ovšem tam, kde vytvářejí se vředy, zhojí se choroba jizvou, která v pozdějších dobách stává se nemocnému osudnou, poněvadž se smršťuje a otvor v jícnu zužuje. Nebo v této jizvě počnou později bujeti nádorovité útvary. Mnohá cizí tělesa projdou jícnem do žaludku a střev, aniž by způsobovala nějakých obtíží a poruch. Uvázne-li na př. kůstka z ryby ve stěně jícnu a nepodaří se ji odstraniti jest důležito věděti, kde sídlí, protože sídlo její má veliký význam při odhadování nebezpečí, které by mohla tato uváznuvší kůstka způsobiti. Povrchní vředy sliznice, způsobené cizím tělesem zhojí se, když bylo cizí těleso odstraněno, což se někdy stává bez lékařského zákroku. Hlouběji vniknuvší cizí tělesa pronikají často stěnou jícnu, proděraví průdušnici, přepážku mezihrudí, vnikají až i do osrdečníku a mohou býti příčinou hlíz.

Příznaky : Při každé poruše jícnu pociťuje nemocný při polknutí bodavou bolest, kterou umísťuje pod kost hrudní; často pociťuje ji mezi lopatkami na zádech. Při poleptání jícnu nacházíme zpravidla i poleptání dutiny ústní. K rozpoznání nemoci při prudkých onemocněních jest nutno důkladně vyptati se nemocného nebo okolí, příbuzných, pak jest nutno důkladně prohlédnouti dutinu ústní a hltanovou. Jedná-H se o značné poleptání jícnu, není radno zaváděti nějakých nástrojů, ježto by se mohlo státi, že stěna jícnu poleptáním změklá proděravěla by se koncem zavedeného nástroje a mohli bychom tak po případě způsobiti bezprostřední smrt nemocného. Jestliže následkem vředů a z nich vznikajících jizev nastalo zúžení jícnu, jest nutno zjistiti sídlo tohoto zúženého místa. Toto zjišťování provádí se tak zvanými sondami, zrcádky jícnovými, prosvícením Roentgenovými paprsky. Při zavádění sondy, což ovšem může vykonávati toliko lékař, nutno dbáti toho, aby sonda, jež není ni -c jiného, nežli kaučuková trubice různé tlouštky, úpiné měkká, na konci, který zavádíme, oblých okrajů, po případě jedním nebo dvěma otvory opatřená, byla úpině čistá. Tato kaučuková trubice jest asi 1 ni dlouhá. Vždycky jest lépe používati sond tlustších a to z toho důvodu, že tlustou sondou není možno tak snadno poraniti chorobné místo, jako se to může státi sondou tenkou. Zavedenou sondou poznáme překážku tím způsobem, že sonda narazí na tuhý odpor a že zasunování jest nemožné. Vždycky jest nutno změřiti, v jaké vzdálenosti, počítaje od okraje předních zubů, sonda na překážku narazila. Z této vzdálenosti vyjádřené v cm můžeme pak téměř bezpečně usuzovati, zda-li překážka zúžení jest umístěna ve výši, kde se průdušnice dělí, anebo kde jícen ústí do žaludku.

Pomocí Boentgenovych paprsků zjišťujeme velice snadno zúžení jícnu a to sídlo jeho i stupeň, po případě i jakost zúžení.

Léčení:  V prudkém stadiu hlenovité polévky, polykání ledových pilulek, podávání narkotických prostředků. Ježto výživa nemocného by značně poklesla a polykaná sousta by chorobná místa dráždila, doporučuje se dávali výživné klystéry (viz níže). Při uváznutí cizích těles doporučuje se pojídání kyselého zelí, polykání rozkousaných kůrek chlebových a nepomůže-li toto, nezbývá nic jiného, nežli odstraniti cizí těleso pomocí zvláštních k tomu účelu zařízených nástrojů (viz chirurgická část).

Rakovina jícnu

Rakovina jícnu zpravidla jest provázena zúžením jícnu a to z toho důvodu, že tento nádor roste prstencovitě anebo tvoří svrašťující se jizvy, které pronikají celou stěnou jícnu; podobně jako rakovina mohou i jiné nádory způsobovati toto zúžení. Bývají to nádory, které nesouvisí přímo se stěnou jícnu, nevyrůstají ze stěn jícnu, nýbrž rostou v okolí jícnu. Vakovitě rozšířená srdečnice může rovněž stlačovati jícen. Všechny tyto možnosti jest nutno uvážiti při stanovení rozpoznání.

Příznaky a průběh: Nemocný udává, že mu pevná sousta při polknutí uváznou v některých místech pod kostí hrudní. Mnohdy- nemocný přesně udává ono místo. S počátku může nemocný pojídati měkká nebo tekutá sousta, která bezvadně projdou ještě tímto zúženým místem. Ježto však otvor jícnu v místech nádoru ponenáhlu se úží, nepodaří se později ani polknutí tekutých jídel a zpravidla, když nemocný v tomto stavu násilně polyká pevná neb tekutá jídla, pociťuje bolesti pod kostí hrudní a tato spolknutá potrava bývá opět zvrácena. V této zvrácené potravě možno někdy zjistiti částečky rakovinných útvarů, někdy i krev. U některých nemocných se stane, že takováto neprůchodnost jícnu trvá nějakou dobu a pak jednoho dne nastane zlepšení, polknutá sousta, alespoň tekutá, procházejí jícnem do žaludku. Toto zlepšení není stálé nýbrž po nějaké době nastává opět absolutní neprůchodnost. Toto střídání průchodnosti a neprůchodnosti možno vyložiti tím, že měkký nádor rakovinný rozpadá se na povrchu, tím se otvor v jícnu poněkud uvolní a tímto otvorem může pak tekutá potrava procházeti. Protože však nádor znovu vzrůstá, nastává opětné uzavření jícnu. Toto uzavření jícnu způsobuje, že nemocný schází ohromně na výživě, zhubne až na kost; tu jest viděti, že trpí značně hladověním a nezakročíme-li proti tomuto hladovění, nastává konečné v několika nedělích smrt. Ovšem umělou výživou zachráníme nemocného na nějakou dobu, avšak nádor vzrůstá dále, postihuje i okolí jícnu, místa, kde jsou uložena důležitá a k životu nezbytná ústrojí, takže, když nastane porušení těchto, nastává i smrt nemocného.

Léčení  jest téměř bezmocné, omezuje se pouze na podávání výživných klystérů a narkotických prostředků, jež vstřikujeme pod kůži. Když se jedná o zúžení jícnu následkem jizev, možno čeliti proti tomuto zúžení, ano možno je úpině odstraniti. Děje se to zaváděním sond, jež mají ten úkol, aby poznenáhlu rozšířily zúžené místo. Ovšem, abychom nezpůsobilí proděravění stěny, jest nutno vždycky počínati si velice opatrně a jest nutno svěřiti toto rozšiřování zúžených míst pouze lékaři, který musí před zavedením sondy vyšetřiti nemocného, zejména musí stanoviti, není-li zúžení způsobeno vakovitým rozšířením srdečnice. V případech, kde se vytvořilo zúžení následkem jizev, doporučuje se vstřikování fibrolysinu. Jinak jest léčení chirurgické, též radiem.

Rozšíření jícnu

Vřetenovité rozšíření jícnu vzniká při zúžení dolního konce jícnu, kde vniká do žaludku. Dostavují se zpravidla potíže polykací, jídla nevnikají do žaludku, nýbrž hromadí se ve vakovitě rozšířeném jícnu a bývají opět zvrácena. Následkem nedostatečné výživy nastává značné hubnutí i marasmus. Zpravidla podaří se nám zavésti tenčí sondu do žaludku alespoň na počátku choroby a touto sondou jest možno vlévati do žaludku polotekutý pokrm. Jinak jest nutno obrátiti se k výživě konečníkem. Tomuto zhubnutí možno čeliti chirurgicky tím, že utvoříme pištěl žaludeční a toutb pak zavádíme přímo potravu do žaludku. Na jícnu vytvoří se někdy ohraničené vakovité vyklenutí stěny, a to bud’ následkem tlaku jídel v místech, kde jest tenká vrstva svalstva jícnu, nebo vytvoří se tím, že v okolí jícnu z nějakých důvodů utvoří se jizva, která vytahuje na venek celou stěnu jícnu.

Příznaky: Polknutá jídla zůstávají částečně v této vakovité výduti jícnu a vyprazdňují se teprve po jisté době do jícnu a tím do žaludku. Jestliže je takovéto vyklenutí (vytažení) stěny značně veliké, může se státi, že leží vedle jícnu jako slepý dutý výběžek, který byv napiněn spolykaným jídlem, může stlačovati jícen a býti příčinou úpiné neprůchodnosti jícnu. Často takto postižený naučí se sám vyprazdňovati tyto výdutě a sice zpravidla mění polohu tělesnou, neboť ví, že v určité poloze tělesné se vak vyprázdní. Avšak i při tomto počínání značně trpí výživa nemocného a nemocný zhubne. Rozpoznání jest možno učiniti zavedením zrcátka jícnového. Léčení týká se předně výživy sondou nebo klystéry. Předpověď jest vážná.

Nervové poruchy

Existuje celá řada poruch při polykání, při nichž však jícen je neporušen. Nemocný tímto neduhem stižený udává zpravidla velice pestře své obtíže. Řekli jsme, že jícen není nikterak porušen, porucha týká se pouze výkonnosti jícnu. Tato porucha jest způsobena obyčejně nervovými vlivy. Nemocný naříká na bolestné pocity v jícnu pod kostí hrudní, mezi lopatkami, na pocit, jako by mu ze žaludku stoupalo nějaké cizí těleso směrem do úst, jako by měl pohybující se kouli v jícnu. Někteří naříkají na křečovité stahování jícnu, takže polykání jest nemožné. Stavy tyto nejsou stálé, nýbrž přechodné. Obtíže dostavují se v různě dlouhých pausách a mají různě dlouhé trvání. Déle trvající křeč svalstva jícnu může nastati při otravě jedem klobásovým. Trvá-li takovéto stažení jícnu delší dobu a týká-li se pouze jisté části, může se jícen nad tímto křečovitě staženým místem trvale rozšířiti. Tyto poruchy na podkladě nervovém vzniklé, objevují se u osob neurasthenických nebo hysterických. Léčení: Používati uklidňujících prostředků, domluva nemocnému, vodoléčba.

Cizí tělesa polknutá viz „První pomoc”.