Prudký zánět plic katarální čili lobulární

Prudký zánět plic katarální čili lobulární
U této choroby vyskýtají se pouze jednotlivá ložiska zánětlivá v plicích zaujímající pouze několik lalůčků a to ty, které jsou zásobovány společnou průduškou. Vzniká obyčejně z kataru průdušek.
Zvlášť disponovány k tomuto zánětu jsou děti po spalničkách, černém kašli, chřipce, záškrtu; vyskýtá se s oblibou při skrofulose a rachitis a u sesláblých starců.
Tento zánět vzniká následkem vdechnutí cizích těles nebo dráždivého plynu. Zhusta vyskytuje se v podruží vysilujících chorob, jako na př. po tyfu, spále, úplavici, malarii.. Tento zánět sídlí nejčastěji v dolních lalocích.
Jestliže ložiska zánětlivá nevytvářejí se jedním rázem, každé nové ložisko, které se objeví, bývá provázeno zvýšením tělesné teploty.
Příznaky a průběh : Počátek i celý průběh není tak bouřlivý jako u kruposního zánětu plic. Pouze nepatrná část případů jeví těžké příznaky, sdružené s deliriemi a mozkovými příznaky. Chrchle se těžko vykašlávají a jsou hlenohnisavé.
Poklep i poslech, je-li choroba v nepatrné míře vyvinuta, neskýtá žádného typického nálezu. U starců se mnohdy stává, že tato choroba probíhá bez horečky anebo se prozrazuje nepatrným zvýšením tělesné teploty. Starci tito naříkají na slabost a ospalost, snad někdy se kašel stupňuje.
Předpověď u silných lidí jest dobrá, toliko při zánětu plic, při chřipce, kalí předpověď zhusta se objevující slabost srdeční. U malých dětí a u starců jest předpověď vážná. Smrt nastává u těchto ochrnutím srdce. Často se objevuje po proběhlém tomto zánětu plic tuberkulosa plicní.

Léčení: Povzbuzovati činnost srdeční, vodoléčba, vlažné lázně, Priessnitzovy obklady atd.; čerstvý vzduch, inhalace glycerinu; proti slabosti srdeční kávu.

Poruchy oběhu krevního v plicích

Poruchy oběhu krevního v plicích

Překrvení plic, záhať plic, zbubření plic (oedem), snět plicní (gangraena)

Městnání krve v oběhu plicním vyskýtá se zejména druhotně při srdečních vadách; zhusta se vyskytuje u nemocných sesláblých, kteří dlouho leží. Tyto části plic bývají prosáklé krví žilní, sklípky bývají někdy vyplňěny řídkou tekutinou, zbarvenou krví.
Počátek se prozrazuje těžkým dechem, který jest provázen chrčením, vykašláváním řídkého, zpěněného a krvavého chrchle. Při vyšetřování drobnohledem najdeme četné buňky, napiněné hrudkami zlatož1utého aneb hnědého barviva krevního.

Záhať plic (embolie,infarkt). Větve tepen plicních bývají zhusta ucpány vmetkem, který pochodí ze srdce (záněty nitroblány srdeční) nebo ze sraženiny krevní, jež se vytvořila v žilách., v pánví nebo na dolních končetinách.
Takovéto místo, postižené záhatí, bývá různě veliké; bývá tvaru klínovitého, kuželovitého. Záhať, která postihne některou větší větev plicní tepny, může býti provázena okamžitou smrtí.
Příznaky takovéto záhatě jsou: náhlý vznik, náhlá dušnost, kašel provázený vykašláváním krvavých chrchlů, bodavá bolest v místech, kde záhat’ vznikla.

Zbubření plic (oedem). Může vzniknouti v obou plicích anebo v části plic následkem stavění se krve. Plicní sklípky jsou naplněny řídkou, zpěněnou tekutinou, růžově zbarvenou. Příznaky zbubření plic jsou dosti typické.
Chrčivé dýchání, hojné vykašlávání výše jmenované tekutiny, těžký dech. Vyskytne-li se takovéto zbubření plic při zánětu plicním, při deliriích, bývá to známkou nepříznivou počínající agonie.
V případech těchto jest nutno vzpružiti organismus kafrovou injekcí, injekcí digalenu, pitím silné černé kávy; na prsa přikládáme hořčičné těsto; osvědčuje se pouštění krve.

Sněť plicní (gangraena). Sněť plicní vzniká tálovitým rozpadem záhatí postiženého místa, vdechnutím cizích těles, která nesou na svém povrchu mikroby, hnití působící, při rakovině, při provalení se hlízy z okolních orgánů a konečně usídlením se hnití působících mikrobů v zaníceném ložisku.
Vyskýtá se často u lidí starých, sesláblých, u pijáku. Postižené místo rychle se rozpadá, průdušky bývají proděravěny, nemocní vykašlávají ohavně páchnoucí, břečkovitou hmotu, špinavě hnědě zbarvenou. Chrchle nahromaděné v nádobě jeví tři vrstvy právě tak, jak jest tomu u rozšíření průdušek.
Horečky nebývá. Léčení:  Inhalace různých éterických olejů; v novější době byl navržen chirurgický zákrok.

Prudký zánět plic lalokový (kruposní)

Prudký zánět plic lalokový (kruposní)
Může postihnouti člověka v každém věku, ačkoli ve věku středním je nejčastější. Trpí jím obě pohlaví stejně. Vyskýtá se častěji v chladných měsících; snad při tom hraje jistou úlohu nastuzení. Rovněž některé krajiny vyznačují se častějšími případy.
Některá povolání jsou častěji jím postižena a to ta, kde je nutno pracovati v nečistých a málo větraných prostorách. Bývají to právě nejčastěji lidé, pracující v prašných atmosférách, v chemických továrnách, kde jest hojnost dusivých plynů, kysličníku dusíkatého, amoniak, chlor atd.
Často se vyskytuje u lidí, kteří náhodně nebo úmyslně ponořili se pod vodu (sebevrazi). Příčinou těchto zánětů není snad náhlé prochlazení těla vodou, nýbrž bývá to vdechnutí vody do průdušek a plic.
Voda pak právě tak jako cizí těleso chovající hojně choroboplodných zárodku vzbudí zánět plic. Jako příčina uvádí se i úraz. Ovšem úraz sám sebou k zánětu nestačí.
Patrně úrazem nastává poranění, porušení tkáně plicní, nastává výlev krevní a toto třeba nepatrné sedliště krve jest výbornou živnou půdou pro bacily, zpravidla se v plicích a průduškách vyskytující. Zánět plic vyskýtá se zhusta v podruží dlouho trvajících a vysilujících chorob.
Příčinou ve většině případů je tak zv. diplococcus. Tohoto mikroba možno nalézti hojně v rezavých chrchlech a možno jej dokázati pomocí barvení anilinovými barvivy a pomocí drobnohledu. Tento mikrob vyskýtá se pravidelně v cestách dýchacích, avšak nevzbuzuje žádných změn.
Změny zánětlivé nastávají teprve tehdy, když organismus oslabí se celkově nebo lokálně výše zmíněnými škodlivinami. Působením tohoto mikrobu tvoří se krvavý výpotek ve sklípcích plicních, tento výpotek se sráží a vyplňuje sklípky i malé průdušky.
Kdo jednou přestál zánět plic, nestává se snad imunním; zánět plic může se opakovati. Zánět plic kruposní jest choroba infekční, nakažlivá, může býti přenesena s osoby na osobu.

Pitevní nález. Celou chorobu možno rozděliti na několik stadií. V prvním stadiu nastává překrvení plic, sklípky plicní jsou naplněny čerstvým výpotkem, tím obsah vzduchu v plicích se zmenšuje.
V druhém stadiu výpotek se úplně sráží, takže plíce jest bezvzdušná, tuhá, na průřezu podobná játrům. V dalším stadiu ubývá překrvení, exsudát počíná se rozpouštěti a resorbovati, částečně se vykašlává. Průřez takovéto plíce v tomto stadiu má barvu více méně žlutavou.
Konečně nastává úplné rozpuštění, exsudát mizí, tkáň plicní se stává opět vzdušnou.

Příznaky a průběh. Zánět plic jeví ve většině případů typický průběh. Onemocnění zachvátí obyčejně rychle velikou část plic, nejčastěji dolení lalok. Zřídka pouze jeden lalok.
Začátek choroby je provázen třesavkou, půl hodiny až hodinu trvající, při tom nemocný jest značně skleslý, naříká na tlak na prsou; někdy objeví se náhle těžký dech, viditelné sliznice a pokožka obličeje i konce prstů bývají promodralé, nemocný naříká na bodavou bolest v boku, bolest se mluvením nebo kašlem zvětšuje, při pohledu na hrudník vidíme, že ona polovice hrudi, kde se v plíci zánět usídlil, vykonává menší pohyby, nemocný touto stranou dýchá povrchněji.
Na rtech zhusta se objevuje opar; tvrdí se o tomto oparu, že se vyskýtá na té polovině rtu, na které polovině hrudi se zánět usídlil. Již druhého dne od počátku onemocnění vykašlává nemocný hnědé chrchle, které se barvou podobají rezu nebo šafránu.
Od počátku choroby trpí nemocný vysokou horečkou 40-41° C a zrychleným co do počtu tepem.
Tento stav trvá zpravidla 5-7 dnů, ano i 11 dnů, pak nastane náhlý obrat. Teplota může rychle klesnouti (tak zv. kritické ukončení choroby); zpravidla nemocný se značně potí, cítí se sice slabým, avšak přece jen znamená značné zlepšení v chorobném stavu.
Jindy teplota tělesná neklesne náhle, nýbrž schodovitě blíží se normálu (lytické ukončení choroby). Často v průběhu choroby, ano ve vzácných případech i v rekonvalescenci nastává zastření smyslů, objevuje se delirium (delirium tremens u alkoholiků viz: Duševní choroby).
Povolaný lékař zjistí nad chorobnou plící typický nález poklepový i poslechový.

Předpověď choroby. U silných lidí jest předpověď příznivá, avšak vždycky jest nutno i v těchto případech pohlížeti na chorobu jako na nemoc těžkou. U starých nebo sesláblých osob dochází často k nebezpečné slabosti srdeční, která může býti příčinou smrti.
Nepříznivou předpovědí zpravidla vyznačují se ty případy, kde chrchle již od počátku jsou čistě krvavé. U alkoholiků, u nichž objeví se delirium tremens, jest předpověď od počátku choroby nepříznivá.
Podobné nepříznivou předpovědí vyznačují se případy osob, které trpí záněty ledvin nebo srdečními vadami; rovněž při rozedmě plic stává se předpověď nepříznivou.
Je-li zachváceno více laloků plicních, – nebo když rozpouštějí se výpotky pozvolna, zhoršuje se prognosa, ježto zpravidla nenastane úplné zhojení a na podkladě zánětu plic vznikají pak choroby plicní jiné.
Zánět plic kruposní zpravidla v každém případě je provázen suchým zánětem pohrudnice a právě tento zánět jest příčinou oněch bodavých bolestí. Vnikne-li původce choroby (pneumococcus). do oběhu krevního, může se usídliti a zhoubné působiti i ve vzdálených orgánech a může býti příčinou chorob těchto orgánů.
Tak na příklad může způsobiti zánět svalu srdečního, zánět nitroblány srdeční, zánět osrdečníku, zánět ledvin a zánět mozkových blan, atd.

Léčení. V každém případě je nutno sledovati činnost a zdatnost srdce. U lidí, u nichž je srdce slabší, jest nutno v době kritického poklesu teploty podávati vzpružující prostředky, jako silnou černou kávu, nějakou silnější lihovinu, šampaňské víno (jen u pijáku), kafr a digitalis.
Nemocný musí zachovávati naprostý klid na lůžku, nesmí povstávati, posazovati se ani mluviti. Co se týče diety, doporučuje se lehká, tekutá strava, mléko, vejce, šťáva z masa, šodo.
Bolesti bodavé, zejména na, počátku nemoci tišíme křenovou plackou nebo hořčičným papírem, Priessnitzovými teplými obklady. U lidí krevnatých, u nichž krevní tlak jest poněkud vyšší, doporučuje se s dobrým výsledkem pouštění krve žilou.
V každém případě onemocnění jest nutno, aby nemocný byl od počátku choroby pod lékařskou kontrolou. Žádné studené obklady.

Kolegové hledají:

  • zanet pohrudnice lecba

Horský katar (horské asthma)

Horský katar (horské asthma)
Na horách vyskýtá se u některých lidí zvláštní stav, podobný asthmatu. Bývá to zejména u osob, prodlévajících teprve krátkou dobu ve zředěnějším horském vzduchu. Jeví se těžkým dechem, bolestí hlavy, krvácením do sliznice i kůže, kašlem, který jest provázen řídkými chrchly.
Jako příčina uvádí se právě zředěný vzduch horský.

Senný katar (senné asthma)

Senný katar (senné asthma)
Klinicky podobá se tato choroba velice asthmatu průduškovému. Zpravidla postihuje lidi, u nichž jest vytvořena jistá nervová disposice. Periferní nervstvo jeví značnou dráždivost. Vzniká vdechováním pelu kvetoucích rostlin, zejména travin.
Pel dýcháním zanese se na sliznici nosní, hrtanu a reflektorickým drážděním vyvolá záchvat. Senný katar vyskýtá se v době květu, nejčastěji v červnu.
Záchvat počíná intensivním katarem spojivek, rýmou, která jest provázena značně ztíženým dýcháním a všemi zjevy, jak jsme je nalezli u asthmatu bronchiálního. Doba záchvatu jest neurčitá. Někdy bývá teplota tělesná zvýšena.
Léčení: Vyhnouti se krajinám, kde kvete mnoho rostlin, vyhledati krajiny chladnější, zejména u severního moře, pobyt na lodi na širém moři. Novější dobou doporučuje se serotherapie, očkování.

Dýchavice čili asthma

Dýchavice čili asthma
Podotýkám předem, že často se zaměňuje asthma s rozedmou plic. Mezi oběma chorobami jest ohromný rozdíl. Asthma jest choroba, která neohrožuje života, kdežto rozedma plic jest spojena s nebezpečím života. Příčiny asthmatu nejsou s určitostí dokázány.
V mnohých případech jedná se o onemocnění dutiny nosní; bývají to zduřelé lastury, zduřená sliznice jejich, polypy nosní, které jsou často provázeny asthmatickými záchvaty. Asthma po odstranění nosní choroby nadobro zmizí.
V jiných případech však jakýkoli zákrok v dutině nosní nepřináší nemocným úlevy. Pravděpodobně jedná se při asthmatu o křeč svalstva průdušek, křeč bránice po podráždění hybného nervstva.
Příznaky: Člověk cítí se do posledního okamžiku úplně zdráv, počne intensivněji dýchati, pociťuje rýmu. Po těchto předzvěstných příznacích nastane zpravidla v noci asthmatický záchvat; nemocný pocítí tlak a sevření prsou, namáhavě dýchá.
Výraz obličeje jest úzkostlivý, bledý, někdy lehce promodralý. Vdech i výdech je namáhavý a děje se za účasti výpomocného svalstva dýchacího; výdech zpravidla bývá delší nežli vdech. Šelesty dýchací jsou provázeny na dálku slyšitelným pískáním a chrčením.
Vdech děje se převážně hrudníkem. Svalstvo krční bývá napjato, rovněž svalstvo břišní se napíná. Dýchání co do počtu i puls jsou zrychleny.
Když stav tento trval několik hodin ano i několik dní, mnohdy bez kašle a chrchlů, nastupuje kašel, provázený nepatrným vykašláváním vazkého hlenovitého chrchle a záchvat se končí.
V chrchlích najdeme zvláštní krystaly tak zv. Charcot-Leydenovy a bílé četné krvinky, jejichž tělo jest vyplněno zrnéčky, kyselými barvivy anilinovými intensivně se barvícími. Často najdeme již pouhým okem zvláštní spirálovité útvary.
Přiložíme-li ucho na hrudník a posloucháme při záchvatu, slyšíme podobné pískání a vrzání, které jsme slyšeli již na dálku. Tyto vedlejší šelesty zakrývají často pravidelný šelest dýchací. Hranice plic sníží se o 1-2 mezižebří, čili nastává hluboký stav bránice.
Z tohoto snížení hranice jest vidno, že se plíce rozšířily a zaujímají větší prostor v dutině hrudní; po záchvatu však toto rozšíření mizí. Když se záchvaty častěji opakovaly, může se v postižené plíci vytvořiti vleklá rozedma plic.
Záchvaty opakují se v různých, často i několik let trvajících pausách. Záchvat postihuje nemocného často, když dlí na určitém místě, v určité krajině; jakmile tuto krajinu opustí, nebývá sužován záchvaty.
Co se týče rozpoznání, přichází v úvahu tak tzv. srdeční asthma; avšak u tohoto zjistíme změny na srdci, kdežto u pravého asthmatu prúduškového nález srdeční jest úplně normální.
Předpověď. Záchvat sám není provázen snad nebezpečím života, vyléčení této choroby jest však nejisté.

Léčení.  U slabších mladších lidí doporučuje se pohyb na čistém vzduchu horském neb přímořském. Doporučuje se inhalace kyslíku. Prováděny i operace. Značně se nemocným uleví v tak zvaných pneumatických komorách. Doporučují se při asthmatu elektrické lázně.
Nemocní uzavrou se do zvláštních skříní a žárovkami osvětluje se povrch jejich těla. Nemocný nemá spáti pod peřinou, lépe jest, když spí pod přikrývkou, protože povlakem každé peřiny prochází prach z peří a tento prach značně dráždí průdušky, takže zpravidla se dostaví záchvat, když nemocný ulehne do peřin.
Při záchvatu jest nutno, aby nemocný ležel více šikmo, pololeže, polosedě. Této posice docílíme tím, že podložíme pod záda několik podušek (ovšem bez peří) nebo jsou k tomu účelu sestrojena zvláštní podpěradla.
Na hruď a na lýtka možno přikládati hořčičné těsto, ruce ponořiti do horké vody. Záchvat se dá zkrátiti nakuřováním a vdechováním kouře z různých zvláštních prášků nebo cigaret.

Zúžení průdušnice a průdušek — Cizí tělesa

Zúžení průdušnice a průdušek — Cizí tělesa
Toto zúžení může vzniknouti buď tím, že v průdušce usídlí se cizí těleso, nebo že vzrůstá nějaký útvar nádorovitý ve stěně průdušnice nebo průdušek aneb že jsou tyto ze zevnějška stlačovány.
Bývá to nejčastěji při zvětšení štítné žlázy, při vakovitém rozšíření oblouku srdečnice, při rostoucích nádorech v přepážce mezihrudní pod kostí hrudní a nebo následkem jizev, tvořících se ve stěně průdušnice nebo průdušek.
Co se týče cizích těles, bývají to kousky jídla u lidí, kteří hltavě a nepozorně jedí, při jídle se smějí nebo hlasitě mluví. Bývají to mince, jehly, píšťalky, umělé chrupy, kaménky, kuličky, cukroví, skořápky.
Vznikne-li náhlé zúžení, na př. uváznuvším cizím tělesem, nastane dušení a křečovitý kašel. Kašlem se někdy cizí těleso odstraní. Nenastane-li úplné ucpání průdušnice, jest zadušení vyloučeno. Ucpe-li však cizí těleso úplně průdušnici, nemocný se zadusí.
Ovšem může se státi, že těleso neucpává úplně průdušnici, avšak intensivně dráždí sliznici, takže nastává maximální stažení hlasivek; nebezpečí zadušení v takovém případě jest veliké.
Zůstane-li vězeti cizí těleso v některé menší průdušce, přestává po nějaké době dráždění ke kašli a kašel křečovitý objevuje se v záchvatech.
Když se vytváří zúžení průdušnice pomalu, znamenáme pískavý, na dálku slyšitelný vdech za účasti veškerého výpomocného svalstva dýchacího, vidíme zřetelně při vdechu vklesávání jamky nad kostí hrudní na krku, vidíme vklesávání mezizebří.
Tep při vdechu stává se menším, při výdechu se zvětšuje. Vzniká-li uzavření ponenáhlu, přizpůsobí se organismus tomuto stavu, zejména když toto uzavření se týká pravé nebo levé velké průdušky.
Plíce, ke které se přivádí nerušeně vzduch, převezme funkci plíce, která jest o vzduch ochuzena; vytváří se tak zvaná náměstná rozedma plic.
Když útvar ucpe úplně některou větší průdušku, tu vzduch, zbývající v části plic, která jest zásobována touto ucpanou průduškou, se vstřebá, sklípky plicní přilehnou svými stěnami na sebe, tkáň plicní se poněkud překrví, nastává tak zvaná atelektasis neboli bezvzdušnost tkáně plicní.
Ježto se často s cizím .tělesem usídlí v plicích neb v průduškách choroboplodné zárodky, dochází ke vzniku zánětu plic nebo ke tvorbě hlíz plicních. Předpověď jest vždycky vážná.
Rozpoznání nemoci umožní nám výpovědi nemocného nebo okolí, vyšetřování průdušnice neb průdušek pomocí zvláštních přístrojů (tak zv. bronchoskopie), a jedná-li se o předměty větší atomové váhy, vyšetřování Roentgenovými paprsky.
Léčení jest chirurgické. Zaskočí-li cizí tělísko do průdušnice (jídlo, cukroví, skořápka), stačí někdy úder plochou rukou do zad; tím zesílí se exspirační proud vzduchu, křečovitě stažené hlasivky se oddálí a tělísko se tak odstraní.
Někdy stačí podati prostředek pro dávení.
Vždycky jest však nutno požádati o radu lékaře, i když část tělíska byla odstraněna kašlem, protože se může státi, že část zůstala ještě tkvíti někde v průduškách nebo průdušnici a, bez chirurgického odstranění měla by v zápětí vytvoření se zánětu plic, po případě hlízy.

Kolegové hledají:

  • zuzena prudusnice
  • zaskočení jídla

Rozšíření průdušek

Rozšíření průdušek
Válcovité a vakovité rozšíření průdušek vzniká tahem následkem ztloustnutí listů pohrudnice, při svraštění plic, následkem vleklých katarů, kde vznikají vředy na sliznici. Pružná a svalová část stěny průdušek se ztrácí, atrofuje a vazivo kolem průdušek povoluje.
Tím vytvoří se dutina, která naplňuje se hlenem, později hnisem, tvoří se tedy kaverna (doupě). V těchto případech vykašlává nemocný ohromné spousty chrchlů, zejména když změní tělesnou polohu, v níž delší dobu prodléval, tak na př. když ráno vstane s lůžka.
Obličej těchto nemocných bývá promodralý, lehce oteklý.
Na prstech rukou i nohou najdeme zhusta konečné články paličkovitě rozšířené právě asi tak, jako u osob s vrozenými srdečními vadami. Při každém vykašlávání odstraní se hojně často smrdutých chrchlů, které jeví tvoření vrstev, jako jsme to viděli při tálovitém kataru průdušek.
Tato choroba sdružuje se velice zhusta s rozedmou plic. Často vzniká následkem spalniček a nebo černého kašle. Nález poklepový i poslechový jest velice charakteristický pro rozpoznání nemoci.
Nemocní občas trpí i kašláníni krve, která se k oněm chrchlům přidružuje; někdy dochází i ke značnějšímu krvácení z plic. Tato choroba probíhá bez horečky, avšak nastanou-li zánětlivé změny v okolí rozšířené průdušky, může teplota tělesná stoupati.
Zažívání při této chorobě obyčejně trpí, a to tehdy, když se teplota tělesná zvyšuje, nebo když obsah rozšířené průdušky se infikuje bacily, podmiňujícími hnití a chrchle počnou ohavně páchnouti. Předpověď této choroby jest vždycky vážná.
Léčení týkati se musí nejprve základní choroby: rozedmy plic a kataru prúduškového. Inhalace terpentinového oleje. Chrchle, které nemocný vykašlává, zbavujeme zápachu rovněž pomocí oleje terpentinového nebo kysličníkem vodičitým. Doporučuje se injekce salvarsanem.
V posledních dobách byly tyto průdušky operativně odstraňovány.

Kašel dávný, zádušný, černý, zajíkavý

Kašel dávný, zádušný, černý, zajíkavý
Tento kašel vyskytá se v celých epidemiích. Přenáší se velice snadno kašlem, osobním stykem nebo používáním předmětů, jichž používal nemocný. Původce tohoto kašle není s určitostí znám.
Dětský věk bývá nejčastěji postižen tímto kašlem; u dospělých může se objeviti také, ovšem bývá to řidčeji. Vrozená imunita se pozoruje velice zřídka. Když nemocný přestál toto onemocnění, stává se proti opětovnému onemocnění imunním.
Příznaky a průběh: Od nákazy do vypuknutí vlastní choroby uplyne zpravidla 8 dní; tělesná teplota se nepatrně zvýší. Nastává překrvení spojivek očních, vytváří se lehký katar průdušek, jenž se prozrazuje nepatrným kašlem a nepatrným vykašláváním.
Jest to tak zvané katarální stadium (oddíl) této choroby a rozpoznání choroby v této době jest nemožné, leda když se jedná o epidemii. Po kratší nebo delší době přechází toto stadium katarální do stadia křečového.
Děti zpravidla po delších nebo kratších klidných mezidobích počínají křečovitě kašlati, tento kašel se stupňuje. Po několika křečovitých, s kašlem spojených výdeších následuje hlubší vdech, provázený štěkavým, hlučným a na dálku slyšitelným šelestem.
Postižení v tomto křečovitém záchvatu kašle zmodrají, oči vystupují z důlků, z očí řinou se jim slzy, žíly na krku se naplňují krví. Někdy se stává, že z překrvených spojivek nastává krvácení; rovněž na kůži někdy nalézáme takováto krvácení.
Konec záchvatu kašle jest provázen vykašláním malého kousku hlenu, častěji však končí se tento záchvat zvracením. Před záchvatem dítě zpravidla jeví jistý neklid, skrývá se do klína, tak jako by tušilo blížící se záchvat.
Po záchvatu jsou děti malátné a zotavují se teprve po několika minutách. Tyto záchvaty se opakují několikráte za den.
Při křečovitém kašli vyplazují postižení jazyk přes dolení řadu zubů a stává se pak často, že se poraní jazyk na dolení ploše; z poranění tohoto utvoří se malý vřídek, a právě zjištění tohoto vřídku jest důležité pro rozpoznání nemoci, když jsme záchvatu neviděli.
Vyšetřování plic skýtá nález nepatrného jen kataru průduškového. U slabších dětí stává se zhusta, že tato choroba přechází v zánět plic. Tato choroba sužuje velice děti; děti trpí nespavostí a nechutenstvím. Trvání jest různé, jeden až čtyři měsíce. Často se pozorují recidivy.
U slabších dětí nastávají zhusta komplikace vypuknutím spalniček nebo tuberkulosy. Předpověď u dětí dříve jinak zdravých jest příznivá. Co se týče uvarování se nemoci, jest důležito nemocného isolovati, nenechávati ho ve styku se zdravými. Tato isolace jest nutná po delší dobu.
Léčení: Čistý zdravý vzduch, nejlépe lesní, lehká strava, vlažné lázně, inhalace éterických olej ů. Máme dobré utišující léky.

Tálovitý a páchnoucí katar průdušek

Tálovitý a páchnoucí katar průdušek
Tento katar vzniká zpravidla z prudkého nebo vleklého kataru průduškového, když v hlenu v průduškách usídlí se bacily, podmiňující hnití.
Zpravidla jedná se v těchto případech o úporný kašel, zejména v ranních hodinách; nemocní vykašlávají mnohdy ohromné spousty šedožlutých chrchlů. Chrchle tyto ohavně páchnou, tak že celý pokoj po případě byt, v němž nemocný prodlévá, jest naplněn smrdutým zápachem.
Vykašlává-li nemocný do hlubší skleněné nádoby a necháme-li tyto vykašlané chrchle státi nějakou dobu v této nádobě, vidíme, že se rozdělí ve tři vrstvy.
Horní vrstva jest složena z hlenu, z pěny; uprostřed jest vrstva žlutavá, žlutozelená, lehce zkalená; na spodině nádoby jest čistý hnis, bakterie a rozpadlé hnisavé buňky a buňky vystýlající cesty dýchací.
V chrchlích najdeme zrnéčka velikosti prosa, šedobělavá a dosti tuhá, která při rozmáčknutí ohavně páchnou. Jsou to zátky, složené ze zaschlých buněk hnisavých z odloupané výstelky sliznice průdušek, bakterií a krystalků mastných kyselin.
Tyto zátky vytvářejí se v rozšířených vývodech žlaz. (Při nemocech mandlí vytvoří se podobné zátky, které se rovněž dostávají do chrchlů.) Tato choroba bývá provázena mírnou horečkou. Zpravidla nemocný trpí nechutenstvím, někdy i zvracením.
Tyto zažívací obtíže podmiňuje pravděpodobně onen ohavný zápach, vycházející z chrchlů. Nemocní stěžují si na těžší dech, na tlak i bolesti na prsou nebo v zádech.
Tato choroba zhusta se náhle zhorší, horečka rychle vystoupí za třesavky; nemocný jest nucen ulehnouti a povolaný lékař zjistí hlízu plicní anebo snět plicní. Předpověď této choroby jest vždycky vážná.
Léčení: Vdechování par oleje terpentinového, pobyt ve zdravém vzduchu, klid nemocného. Co se týče vnitřního léčení, jest nutno vždycky požádati lékaře o radu.