Onemocnění přepážky hrudní (mediastinum)

Zánětlivé změny této přepážky jsou velice řídké a vznikají následkem tvoření se hlíz po poranění. Častěji vznikají následkem chorob okolních orgánů. V každém případě jest choroba tato provázena horečkou, značnými bolestmi pod kostí hrudní, obtížemi při polykání. Ve většině případů nastává smrt. V nepatrném počtu případů, proběhne-H choroba příznivě a prodere-li se hnis na venek, může nastati zhojení.

Léčení: vak s ledem a operace.

Nádory v mezihrudí

Tyto nádory mohou vznikati z míznách žlaz, umístěných kolem průdušek. Mohou vznikati ze žlázy štítné, která prorůstá pod kostí hrudní, nebo vznikají nádory v mezihrudí, nejčastěji ze zbytků brzlíku. Často jedná se o nádory zhoubné: rakovinu aneb sarkomy.

Příznaky řídí se podle sídla a velikosti jmenovaného nádoru. Nemocní zpravidla trpí bolestmi, těžkým dechem, pocitem sevření prsou, úzkostí, poruchami v polykání, obrnou vazů hlasových, záhy zpravidla dostavuje se chrapot až i úpiné bezhlasí.

Předpověď jest v každém případě zlá.

Léčení nutno svěřiti lékaři.

Zánět pohrudnice
Příčiny zánětu pohrudnice jsou velice různé. Uvádí se, že zánět pohrudnice vzniká následkem nachlazení a proto se myslí, že jest vzbuzen asi touže škodlivinou jako jest tomu u kloubního revmatismu.
Tento zánět vzniká druhotně při nákaze na př. při chřipce, tuberkulose, spalničkách, spále, při zánětech plic. Jako příčina uvádí se i úraz, postihnuvší hrudník. Jedná-li se o tak zvaný suchý zánět pohrudnice, jsou plochy pokryty vrstvou vláknin krevních, fibrinem.
V jiných případech nevylučuje se tato pevná součást krve, nýbrž vylučuje se z krve tekutina, serum. Tato hromadí se v doleních částech hrudníku, oddaluje oba listy pohrudnice, stlačuje tkáň plicní. V některých případech nastává zhnisání této tekutiny.

Příznaky a průběh: Někdy objeví se zánět pohrudnice bez dokazatelné příčiny, bez předcházejícího jakéhokoliv onemocnění, často však přidruží se tento zánět k některé nakažlivé chorobě, nemocný pocítí bodavou bolest v boku, trpí krátkým. a zrychleným dechem, pociťuje dráždění ke kašli, avšak kašel vzbuzuje bolesti a proto nemocný vykonává při kašli jen nepatrné pohyby hrudníkem.
Postižená strana hrudníku nevykonává následkem šetření tak rozsáhlých pohybů jako strana zdravá, zůstává tudíž postižená strana v dýchání za stranou zdravou. Choroba tato jest provázena horečkou.
Když se nahromadilo značné množství výpotku v jedné polovici dutiny hrudní, může dojíti k vytlačení okolních orgánů do dutiny zdravé.
Srdce tudíž může býti vtlačeno hlouběji do levé polovice hrudi při hromadění výpotků v pravo; nebo hromadí-li se výpotek v levé polovici hrudní, tlačí se srdce směrem na pravo. Ježto se v těchto případech zpravidla jedná o značné hromadění tekutiny, trpí nemocný těžkým dechem.
K rozpoznání nemoci přispívá jednak náhlý vznik, bodavá bolest a nález poklepový a poslechový. Jedná-li se o nahromadění tekutiny, jest nutno, aby lékař se přesvědčil, jakého charakteru je výpotek.
Nabodává tudíž v místech, kde je výpotek nahromaděn, tenkou jehlou a nassává tekutinu do injekční stříkačky, tekutinu pak zkoumá drobnohledně. Samo sebou se rozumí, že toto nabodávání musí se díti úplně čistě.
Tekutina, nahromadivší se v dutině pohrudniční, může se opět vstřebati a úplně zmizeti. V jiných případech však, kde se nevstřebává, což lékař snadno zjistí, jest nutno tekutinu vypustiti.
Tekutiny může se nahromaditi v dutině pohrudniční i několik litrů, takže dutina jest úplně vypiněna tekutinou, plíce jest stlačena k přepážce mezihrudní, jest úplně bezvzdušná. I laik může poznati, že se tekutina vstřebává a to měřením moče.
Množství moče, které zpravidla při vzrůstu výpotku jest nepatrné, počne se ihned zvětšovati, když nastává vstřebávání tekutiny. Takový nemocný může vymočiti 3-5 1 moče za den.
Tekutina tato nemusí se snad odstraňovati pouze močí; může se resorbovati, -vylučovati do střev a odstraňovati se stolicí. V takovém případě zjistíme, že nemocní trpí častými, vodnatými průjmy.

Předpověď: Často nastává úplné vstřebávání a vyhojení. U zánětu, kde došlo ke zhnisání výpotku (empyem), neobejdeme se bez operace. Jedná-li se o veliké výpotky, může nastati zaškrcením nebo ohnutím velkých cév slabost srdeční, která může býti i příčinou smrti.
Když se výpotek nedostatečně vstřebal, srůstají oba listy pohrudnice a tvoří pak, abych tak řekl, krunýř nad plící. Tyto srůsty během času se smršťují, následkem tohoto smrštění vzbuzují vtahování, deformování stěny hrudní.
V takové plíci se usídlí různé choroboplodné zárodky a jsou příčinou nemoci druhotné.

Léčení: Při zánětu pohrudnice doporučuje se v každém případě klid a pobyt nemocného na lůžku. Kolem hrudníku přikládáme Priessnitzovy teplé, vlhké obklady, na místa, kde nemocný pociťuje bodavou bolest, přikládáme křenovou placku nebo hořčičný papír.
Když se dostavuje značné dráždění ke kašli, neobejdeme se bez narkotik, které předepíše lékař. Při výpotcích tekutých možno, je-li výpotek čistý, vssáti něco výpotku do stříkačky a vstříknouti tuto tekutinu pod kůži nemocnému.
Je-li výpotek značný a nenastává-li resorbce, doporučuje se vypuštění tekutiny.
Hromadění se tekutiny v dutině hrudní nemusí býti snad způsobeno pouze zánětem. Tato tekutina může se hromaditi a prosakovati z cev, když nastává městnání krve, jako je tomu při nedostatečnosti srdeční.
Tekutina tato hromadí se v obou dutinách pohrudničních, nedospívá nikdy takového množství jako jest tomu při zánětu pohrudnice a rovněž příznaky nejsou nikterak bouřlivé a to z toho důvodu, že se dutiny hrudní naplňují tekutinou pomalu a tato tekutina plíci nepatrně stlačuje.
Léčení zde je závislé na srdci, neboť srdce jest právě příčinou tohoto nahromadění tekutiny (viz choroby srdeční). V některých případech nahromadí se v dutině pohrudniční krev.
Bývá to následkem vnitřního krvácení, následkem úrazu, při nádorech pohrudnice nebo plic, následkem puklé výdutě srdečnice. Příznaky jsou náhlé zblednutí, příznaky, plynoucí z- poklesnutí akce srdeční, zkrátka příznaky jako při každém vnitřním krvácení.

Léčení: Naprostý klid, vak s ledem, kašel musí povolaný lékař tišiti nějakým narkotickým prostředkem, krvácení zamezuje injekcí ergotinu anebo sterilní želatiny.

Syfilis plic, nádory plic, cizopasnici plic
Při zděděné syfilis u dětí mohou se vyskytnouti v plicích příjičné útvary (gumata). Častěji vzniká u těchto dětí tvoření se vaziva; může se vytvořiti následkem rozpadu syfilitického útvaru dutina. Protipříjičná léčba bývá korunována výsledkem.
Z nádorů přichází v úvahu hlavně rakovina, která vzniká prvotně v plicích, častěji však objevuje se následkem rakovinného rozpadu jiných orgánů. Uzliny mízní při rakovině zduřují, zejména bývá to žláza nadkličková.
Chrchle obsahují zhusta krev a částečky rozpadávajícího se rakovinného útvaru. V některých případech a to tehdy, když druhotně dochází v okolí nádoru k zánětlivým změnám, možno konstatovati zvýšení tělesné teploty.
Záhy nemocný schází, hubne, bledne, dostavuje se kachexie (slabost, nedokrevnost).
Cizopasníky, kteří se vyskytnou někdy a to dosti vzácně, možno počítati do řady rostlinné i zvířecí. Vyskýtá se v plicích zvláštní plíseň, actinomycosa. Ze zvířecích parasitů jest to měchožil jaterní, echinococcus.
V každém případě z uvedených chorob jest nutno povolati lékaře a žádati ho o radu.

Rozedma plic (Emfysem)
Sklípky plicní jsou rozepjaty mnohdy maximálně a tím je objem plic zvětšen. Tento stav přichází prudce při znesnadněném nebo násilném dýchání, někdy objeví se následkem intesivního kašle na př. kašle zádušlivého.
Ježto stěny mezi sklípky jsou neporušeny, může nastati po odstranění škodliviny úplné uzdravení. Něco podobného nastává při náměstné rozedmě plic, při výpotcích pohrudničnich jedné strany anebo při zúžení průdušky jedné strany.
Ježto plíce druhá jest stlačena nebo nepřichází do plíce dosti vzduchu, musí plíce zdravá zvětšením objemu převzíti výkonnost plíce nemocné.
Příčiny a pitevní nález rozedmy plic: Trvají-li vleklé katary průduškové, vdechování prachu, opakují-li se asthmatické záchvaty nebo těžký kašel dávný aneb při různých zaměstnáních, jako na př. u foukačů skla, u zedníků, nosičů těžkých břemen, může dojíti k rozedmě plic.
Může se vyskytnouti u starých lidí následkem nedostatečné výživy. U těchto starých lidí klesá pružnost tkáně plicní, takže rozepjaté při dýchání sklípky nevracejí se již do svého původního stavu.
Podobně při vzniku obyčejného emfysemu plic nastává podobný úkaz.
Tkáň plicní pozbývá své pružnosti, přepážky mezi jednotlivými sklípky mizejí, tím mizejí i vlásečnice, probíhající v přepážkách, následkem toho nedostává se tkáni plicní dostatečné výživy, tkáň řídne, chudne a výsledek jest pravá rozedma plic.
Ježto několik sousedních sklípků splývá, vznikají viditelné větší dutinky. Celkový objem plic jest zvětšen. Plíce nezúčastní se dýchacích pohybů v té míře jako plíce zdravá, ježto jest, abych tak řekl, ztuhlá, není pružná.
Následkem tohoto ztuhnutí tkáně zůstává plíce v postavení takovém, jaké nalézáme při vdechu. Kostěná část hrudníku ustupuje tlaku zvětšené plíce, následkem toho hrudník se rozšiřuje, zvětšuje, nabývá tvaru soudkovitého.
Příznaky a průběh: Rozedma plic vyznačuje se těžkým dechem, kašlem, s počátku toliko po práci tělesné. Když tyto poruchy trvaly nějakou dobu, stává se dech těžší mnohdy i v klidu, viditelné sliznice a pokožka jsou do modra zbarveny, což nám značí, že oběh krevní jest znesnadněn.
Dostavuje-li se obtížný dech, tu zpravidla zúčastní se dýchání výpomocné svalstvo dýchací, t. j. svalstvo, umístěné na krku, v týle a na rameni.
Nejen v cévách kožních nebo ve sliznicích na povrchu těla nastává městnání krve, nýbrž i v orgánech, hluboko v těle uložených, objevuje se městnání krve.
V ledvinách následkem tohoto městnání objevuje se v moči bílkovina; hromadí se serosní tekutina ve fysiologických dutinách a v podkožním vazivu. Následkem zničení vlásečnic plicních nastává zbytnění pravé i levé komory srdeční.
Tyto oddíly srdce jsou příliš namáhány, a ježto námaha pro srdce při rozedmě plic nepřestává, dochází dosti záhy k nestatečnosti svalu srdečního a právě tato nestatečnost jest příčinou stavění se krve na periferii, způsobuje ono modravé zbarvení kůže a sliznic, způsobuje otoky, oedemy.
Následkem tohoto stavění se krve dochází ke zvětšení orgánů v dutině břišní uložených, játra se zvětší, rovněž i ledviny se mohou zvětšiti. Nález poklepový i poslechový je pro rozedmu plic typický. Dýchání zpravidla bývá zrychleno. Tělesná teplota jest pravidelná.
Následkem stavění se krve v zažívacích orgánech trpí nemocný nechutenstvím a nepravidelnou stolicí.
Předpověď: Bezprostřední nebezpečí při rozedmě plic nehrozí; ovšem vyhojení jest vyloučeno, když přibývá slabosti srdeční.

Léčení: Doporučuje se prodlévání v čistém vzduchu, větrání místností řemeslníků, pracujících v prašné atmosféře; doporučuje se používati pneumatických komor, inhalace kyslíku, gymnastika plicní, přístroje na inhalování stlačeného, po případě zředěného vzduchu.
Upraviti stolici projímadly. Vodoléčba.

Plstnatost plic (atelektasis)
Pitevní nález a příčiny: Sklípky a jemné průdušky jsou zbaveny vzduchu a zároveň následkem městnání se krve přeměněny v pevnou tkáň, podobnou tkání jaterní nebo slezinné.
Tento stav nalézáme nejlépe vyvinutý u novorozenců, kteří se mrtví narodili, jejichž cesty dýchací jsou ucpány hlenem. Tento úkaz má značnou důležitost v soudním lékařství, ježto plíce u dětí mrtvě narozených jeví právě takovouto plstnatost ve všech oddílech plic; plíce takové neplavou na tekutině.
Tato plstnatost bývá často omezena pouze na jednotlivé části plic, a to tehdy, když jest průduška ucpána, cizím tělesem nebo hlenem; dále při stlačení plic, jaké nalézáme u zkřivenin páteře stlačením plic, při nádorech neb výpotcích a konečně u lidí, kteří prodlévají dlouho na lůžku, povrchně dýchají, takže odstraňování hlenu z doleních částí plic jest nemožné.
Při plstnatosti plic u dětí shledáváme zrychlené dýchání co do počtu, vpadávání dolních částí hrudníku při vdechu, u lidí se zkřivenou páteří často těžký dech, modravé zbarvení viditelných sliznic i kůže; kašel provázený nepatrným vykašláváním hlenovitého chrchle; zbytnění pravé komory srdeční.
Předpověď řídí se podle příčiny a velikosti postižené části plíce. Po odstranění příčiny může tkáň plicní znovu se rozepnouti a pravidelně dýchati.
Léčení:  Často měniti polohu těla, což je důležito u starších, vysílených pacientů, kteří prodlévají dlouho na lůžku; vodoléčbu; při zkřiveninách páteře orthopedický zákrok, případně nosení šněrovačky.

Prašnost plic
Plíce většiny obyvatel větších měst jeví následkem vdechování prachu ulic a prachu z uhlí černé zabarvení.
Ovšem toto zbarvení nelze považovati za zjev chorobný; máme-li pokládati tento zjev za chorobu, jest nutno, aby hromadění prachu v plicích dálo se ve větší míře a vedlo k chorobným změnám ve tkáni plicní. Takovéto vdechování ve větší míře najdeme u různých řemeslníků.
Barva plic a změny ve tkáni plicní mění se podle toho, jaký prach je vdechován. Tak na př. u dělníků, kteří jsou zaměstnání přípravou modřidla, ultramarinu, barví se plíce do modra. U horníka anebo dělníků zaměstnaných při dobývání uhlí plíce jsou zbarveny uplně černě.
U kameníků nebo u brusičů skla najdeme zbarvení šedomodravé, u řemeslníků zaměstnaných výrobou zrcadel nebo čoček následkem broušení těchto nebo u řemeslníků, kteří prodlévají v atmosféře naplněné železným prachem, barví se plíce špinavě žlutě nebo červeně.
Rovněž dělníci, zaměstnaní v tabákových továrnách a vdechující prach z tabáku, mají plíce barvy špinavě modravé.
Tělíska jako velice jemný prášek vnikají do cest dýchacích, do sklípku, v těchto usazují se na stěnách a se stěn jsou odstraňována bílými krvinkami a mízními cévami zanášena do stěn sklípků a vaziva kolem průdušek.
Tato tělíska působí dráždivě, takže vznikají v místech, kde se tato nepatrná prachová tělíska uložila, vleklé záněty.
Toto trvalé hromadění prachových tělísek působí změny ve tkáni plicní, projevující se těžkým dechem. Nenastane-li odstranění postiženého z takovéto nezdravé atmosféry, vznikne ztvrdnutí plic, tvoří se jizvy, vleklé záněty plic a rozedma plic.
Léčení:  Odstraniti nemocného z prašné atmosféry, zaříditi vhodnou ventilaci v místnosti. Nejnověji používá se k zamezení prašnosti plic zvláštních masek k dýchání.

Hlíza plicní
Vzniká nejčastěji v dolních částech plic následkem vmetků, které zanášejí do těchto míst různé mikroby, hnisání působící. Může vzniknouti následkem provalení se hnisavých procesu, hlíz z okolních orgánů, vniknutím infekčních cizích těles do plic a při otravě krve.
Nemocní trpí vysokou horečkou, která bývá zahájena intensivní třesavkou, drážděním ke kašli. Když se hlíza provalí do některé průdušky, vykašlává nemocný ohromné spousty hnisavých chrchlů, mnohdy páchnoucích.
Zhusta se stává v případech, kde se jedná o hlízy větších rozměrů, že při provalení se této do větší průdušky zaleje obsah hlízy ostatní část plíce hnisem.
Když nenastane v takových případech okamžitá smrt zadušením, může vzniknouti rozsáhlý zánět plic hnisavý, který vede v každém případě k smrti.
Léčení:  přikládání vaku s ledem; jinak, dá-li se hlíza přesně dokázati, což jest možno Roentgenovými paprsky, léčení chirurgické. V každém případě je nutno požádati lékaře o radu.

Vleklý zánět plic
Záněty, odehrávající se ve vazivu plic s druhotným ztluštěním přepážek sklípku a zacházením těchto způsobí svraštění plic. Vznikají při syfilis, vdechování prachu, tuberkulose, vleklém zánětu pohrudnice. Rovněž v okolí rozšířených průdušek muže vzniknouti takovýto zánět.
Postihuje většinou jednotlivé části plic; ve zdravých částech plic v těchto případech vzniká náměstná rozedma plic následkem převzetí funkce.
Příznaky : Následkem srůstu nad postiženými místy a to srůstu mezi nástěnnou pohrudnicí a pohrudnicí pokrývající plíci, stahuje se dotyčná část hrudníku, menší se, mnohdy je značně deformována, při dýchání se opozďuje v pohybu.
Jedná-li se v těchto případech o rozšíření průdušek, bývá chrchlů odstraňováno ohromné množství, které jeví charakter, jako při rozšíření průdušek. Předpověď co do vyléčení jest nepříznivá, uzdravení jest vyloučeno. Léčení musí se týkati základní choroby.
Gymnastika dýchací, inhalace terpentinového oleje atd.

Hypostatický zánět plic
Vzniká následkem dlouhotrvajícího ustrnutí těla v jedné poloze, zejména v poloze na zádech, po operacích, zlomeninách kostí, u starých lidí, po tyfu a při rakovině orgánů. Následkem poruchy oběhu krevního v plicích vzniká nejprve překrvení dolních laloků;
v těchto překrvených místech usídlí se bakterie a způsobí zánětlivá ložiska v tkání plicní. Příznaky tohoto onemocnění, resp. této komplikace nemoci, jsou nepatrné a neurčité.
Nechuť k jídlu, kašel, nepatrné vykašlávání; horečka není příliš vysoká, dech bývá těžší, často se objevuje srdeční slabost. Nález poklepový a poslechový bývá v některých případech dosti neurčitý.
Léčení:  Často měniti polohu tělesnou, hojně větrati prostoru, v níž nemocný leží, omývati tělo zředěným lihem, vodoléčba, podávání prostředků, podporujících vykašlávání, při počínající slabosti srdeční kávu.

Chřipkový zánět plic
Vyskytuje se ve velkých epidemiích. Průběh bývá velice bouřlivý s horečkami přes 40° C, s blouzněním, s krvácením z plic. U třetiny do několika dnů smrt. Chřipka není jednotná nemoc, někdy převládají příznaky v plicích, jindy v břiše, jindy v mozku.
Někdo má kašel a rýmu a říká také, že má „chřipku”.